Když musíš, tak musíš

Nééé, že se to neděje? Ježíšmarjá, Vašek říkal, ať nedojídám tu sekanou, ale plýtvání jídlem nesnáším! Přidám do kroku, počítám, kolik času zabere doběhnout do práce. Hlava se snaží břicho uklidnit, ale to se bouří. Na čele se mi objevují krůpěje potu, krok se zkracuje, začínám mít mžitky před očima. Cítím, že jestli nechci bláto na hřišti, musím jednat. Zapadnu za keř, kalhoty dolů, úleva je neskutečná.
„Prosím vás, nemáte kapesníčky?“ ozve se a já ztuhnu. Šokovaně pohlédnu vedle, kde dřepí starší paní.
„Ježiši, tak to nemám,“ odvětím.
„Aha, tak počkáme na někoho dalšího...“
Ze křoví se ozve výbuch smíchu.