V chaloupce

„Měl jsem jít na nedělní oběd k tátovi. Oba jsme se těšili.“
Povzdech.
Stará paní se zakaboní. „Určitě ses taky těšil?“
„Je to můj táta.“
„Ale?“
Fanda se zavrtí. „Máma říkala, že se kdysi měli rádi. Ale pak se to pokazilo. Táta pořád jen lhal, vymlouval se a sliboval, a jakmile byli svoji a s dítětem na krku, vykašlal se na nás a začal chlastat.“
„To říkala tobě?“
„Tetě do telefonu.“
Poslouchal za dveřmi.
„Telefonu? Tvoje máma není čarodějka? Nadáni máš po tátovi?“
Fanda na ni vyvalí oči.
„Já… nevím…“
„Jestli je čaroděj, přijde sem pro tebe.“
„Co když není?“