Bez roušky

Marigold vrazil do pokoje a pohledem okamžitě narazil na Geraltovy nahé půlky nad sličnou děvou.
„Omlouvám se,“ vybreptl básník a couval ze dveří. „Nenechte se rušit, mládeži!“

***

Tentokrát klepal a pak teprve vstoupil. Naskytl se mu pohled, po kterém i Marigoldova tvář chytila ruměnec.
„Jen jsem si zapomněl… pero,“ vyhrkl rychle plácnuv první věc, co mu přišla na oči, a zmizel.

***

Potřetí zaklepal a pro jistotu ještě chvíli poslouchal, jestli je bezpečné vejít. Pomaličku vstoupil.
Před očima se mu mihl Geraltův rozkrok spěšně zakrývaný ovčí kožešinou.
Marigoldovi došla trpělivost.
„U všech vousatých panen, Geralte, nemohl by ses pro jednou obléct?“