Není kulička jako kulička

Úvodní poznámka

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD
Jedna z vídeňských cukráren, 2018
a dávno před tím
Durynsko a okolí bavorského Coburgu, od roku 1769 do skončení první světové války

Fandom

Historie

Drabble

Se zalíbením sledoval, jak se zakousla do Mozartovy kuličky.
„Výborná, viď?“
Přikývla.
„Jestlipak víš, proč má zrovna tenhle tvar?“
Zavrtěla hlavou.
„Je to na památku mramorových kuliček na hraní. Ty kdysi dávno proslavily Salcbursko. Nikdo nechápal, jak můžou být tak dokonale kulaté, když jsou z mramoru.“
Téma ji, téměř proti její vůli, zaujalo. „Jak to udělali?“
„Jednoduše,“ usmál se. „Měli na to speciální mlýny.“
„Fakt?“
„Jenže prvně museli nalámat kámen, potom jej rozbít na kousky a opracovat na malé kostičky. Teprve ty se dávaly do speciálních otáčecích sudů…“
Zájem v jejích očích pohasl. „Hm… teď bych si dala ještě sachr.“

Závěrečná poznámka

Já doufám, že váš zájem o mlýny na kuličky nepohasl tak rychle, jako slečně ve vídeňské cukrárně, a proto si dovolím přihodit ještě něco informaci.
Mramorové kuličky na hraní byly opravdu ve své době velmi žádaný artikl po celé Evropě. Ve svých nejlepších dobách (kolem roku 1880) se z durynských mlýnů vyvážely miliony kuliček do celého světa. Samozřejmě už ne pouze na hraní. Ve velkém byly používány v námořních válkách jako střelivo, zvané kartáče. Ty trhaly takeláže lodí až do doby, kdy díky zavedení parního motoru plachty zmizely. Také se dávaly jako zátěž do lodí, které pluly do indických a afrických kolonií – byly těžké, nezabraly moc prostoru a dobře se nakládaly. Na místě pak byly z lodě vyneseny a bylo naloženo nakoupené zboží - například koření či látky. Legendární obchody, kdy se kuličkami mělo platit za eben, slonovinu či otroky, nejsou nikterak doloženy a zůstávají jen domněnkou. Jak v Africe, tak i v Americe byly také kuličkami zdobeny domy – ukládaly se v pěkných vzorech do omítek.
Výroba – po vytěžení a nalámání kamene – byla pracná. Z rozbitých kamenů se musely vytesat malé rovnoměrné kostičky. Balily se do beden přesných rozměrů – tím se ulehčilo počítání. Zručný otesávač dokázal za den vyrobit devět až deset tisíc kostek. Plné bedny byly přepraveny do mlýna – malé budovy, kde byly zabudovány mlýnské kameny tak, aby postupně obrušovaly hrany. Na sedm set kostek se položilo na litinový kámen, opatřený drážkami, seshora se spustila hřídel z tvrdého bukového dřeva s dalším mlýnským kamenem a kola se začala otáčet. Jedno semletí trvalo asi třicet až čtyřicet minut. Počítaly se pomocí počítacích prken – v každém bylo sto prohlubní, na prkno se nasypaly kuličky, přebývající se smetly a stovka se vysypala do pytle.
Dnes jsou mlýny na kuličky už dávnou minulostí, kterou si můžeme připomenout buď pytlíkem dětských hliněných či skleněných kuliček, nebo právě proslavenými Mozartovými koulemi…
Zdroj: Michaela Vieser, Irmela Schautz - Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři - aneb čím se živili naši předkové

Téma

DMD č. 2. pro 2. 4. 2018. Téma: Němí svědci

To je strašně zajímavé!

Rya

8 let 3 měsíců zpět

Trvalý odkaz

To je strašně zajímavé!
A bude příště o sachru?
:-)

Informace

Nový obsah

Není kulička jako kulička