Měl jsem své sousedy rád.
Slušná rodina, takových víc a půlka Ruska nebude závislá na laciném chlastu. Sporý chlapík v montérkách, co chápe ajťákovu šikovnost („Já ti ten kohoutek opravím, Antone.“), ona peče nejlepší pirožky v Moskvě („Dejte si s námi, Antone, beztak se odbýváte.“), vymodlené dítě Kosťa („Poradíš mi s fyzikou, Antone?“).
Jenže pak jsem zjistil, že jsem Jiný. Když jsem blbnul s Šerem, najednou jsem je viděl doopravdy.
„Věděli jsme, že na to jednou přijdeš, Antone.“
A tyhle jsem si klidně zval domů, já vůl!
„Vy... nejste... živí.“
„Nejsme, Antone“, smutně se usmál upír.
„Ale nejsme ani mrtví.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
dobrý nápad
Aries
tuhle situaci jsem obrečela
Já je litovala tak nějak
ef77
Já je litovala tak nějak všechny a nic na tom nezměnilo ani to, co synek s otcem v dalších dílech začali vyvádět... Škoda, že se do stoslůvky nevešla i jejich motivace k tomu, že byli upíři, snad někdy jindy.
Fandom znám z doslechu, tzn.
Gwen
Fandom znám z doslechu, tzn. vůbec ale líbí a taky kač
Ježiš, to je smutný :o(
Aveva
Poslední věta je docela
neviathiel
Poslední věta je docela auvajs.
Kosťa mně v NH přišel vždycky roztomilý. Vlastně i potom v ŠH, když se Antonovi přišel předvést, co nového umí...
Hluboký obdiv, že komentuješ
ef77
Hluboký obdiv, že komentuješ až takto zpětně a děkuju!
Dočítám průběžně loňský
neviathiel
Dočítám průběžně loňský ročník. :)