DMD 2013

Co jsem si letos opravdu zamilovala, byla Blančina originální série. Vybrat by se dalo kde co, ale mně se asi nejvíc líbí Peřinová, protože je neskutečně půvabná.
Totéž bych mohla napsat o Saphiřině Zapomenuté legendě. U Dopisu se jí dokonce podařilo rozbrečet mě.
Danae mě nádherně zamrazila tím, že i Dvacátý srpen se dá popsat poeticky krásně.
O komplikovanosti vtahů přibarvených o herecké podání zase skvěle píše Keneu ve svém V Británii mají málo herců....
Quiqilla mě taky dokonale zamrazila a jsem ráda, že někdo umí naplno napsat, že ono to není pořád růžové. A někdy je Moje malá holčička méně nevinná, než si myslíme.
Terda zase krásně alegoricky zachytila ženy, které velmi krásně ovlivňují celé historické epochy. Nebo alespoň pár významných mužů. Ono, Když ptáčka lapají...
Pro Juliinu Rodinnou večeři mám ve svém výběru prostě osobní slabost. Protože Rodney. A protože Samantha a O'Neill.
O paní Machové, panu Machovi, panu Pažoutovi a panu Horáčkovi moc pěkně psala Rya ve svém Setkání po letech.
A o mém oblíbeném love-hate páru zase dokonale napsal Čespír v drabblátku Improvizuj! Mimochodem Tate a Tennanta z hlavy nedostanu.
O komplikovaných vztazích mezi kočkami a kocourem je možné dočíst se i u Ioanniny v příběhu Mistr divokých tvorů vypráví. Je vidět, že někdy vyloučením jinakosti přijdeme o skvost.

Letos jsem absolutně nestíhala číst, proto jsem velmi vděčná za výběry.
Tady je můj seznam osmi drabblí, po jejichž přečtení jsem zůstala s otevřenou pusou. Určitě mi něco uniklo, kdo mi může doporučit další k tématu, prosím, pište do komentářů. (Děkuji.)
Mut od Wee-wees
Dobré ráno od Locklear
Čísla, pouhá čísla od Wendyses
Oslava nového roku od ef77
Wilhelm Gustloff od Danae
Mezi kaktusy od kopapaky
Otázka domova od Tyto Alby
Damascus is burning od Owes

Šmelda - Ráno se vrátím - za tu skvělou atmosféru hor pod ledem a sněhem
Sothis Blue - Země se chvěje - kvůli úžasnému básnění
Danae - De Ortographia Bohemica - za latinu! :D (A mistra písaře.)
Kleio - Cizí vojska - snad pro ta pole a obilí
Amálka - Vozová hradba - protože husité jsou stále silné téma
Keneu - 1801 - zkrátka kvůli té nádherné poetičnosti naděje
Terda - Přístavní předhánění - jelikož lodě jsou super :)
strigga - Záznam slavného literárního setkání v oblacích - už kvůli Chmelenskému ;)
Lejdynka - Vzpomínky v plamenech - za to strašné mrazení v zádech
Wendyses - Příběh koleje - protože ty vagóny úplně vidím
kytka - Akce K - za to, že jsem se zase dozvěděla něco ze střípků zla padesátých let
Bylo by toho víc, mnohem, mimo jiné Červnová středa (Locklear), The Hours (Bel) nebo Jenom zabít nestačí (Peggy).

začněme drabbletem cizojazyčným, ze Shakespeara si utahujícím:
Lamentácie, autor(ka) Urrsari
tragicky končí i
Strašné drama svatební, autor(ka) Bilkis :o)
Ježíš měl sice božskou trpělivost, ale tohle nerozchodil:
Ty po mě urážkou, já po tobě židlí, autor(ka) Durwen
chvilku můžeme poté postát v zamyšlení
Nad čerstvým hrobem, autor(ka) Carmen
tahle divadelní zkouška byla už méně tragická
Bouře (čtená zkouška), autor(ka) Tirik
divadelní prkna dobyla i
Slušně vychovaná Polednice, autor(ka) Lebel
k letošnímu počasí se velmi hodí
Meteorologické drama, autor(ka) Esclarte
vítr umožní i velmi zajímavě končící
Výlet do větru, autor(ka) Keneu,
který nezachrání ani Superman
Kryptónská tragédie, autor(ka) Tenny
nakonec jedna pantonima či balet či němohra, ale působivá
Ptačí mandala se probouzí, autor(ka) ioannina.

Zcela mne uchvátil Otisk tvých dlaní od Lejdynky.
Krásně zpívají Sny kamenů, které napsala Rya.
Když čtu V kostele od Kytky, jako bych četla originál.
Prostě nádherné je Ať jdu kam chci, on mě vidí od Skřítě.
Vesmírná láska od Lady Lestrade je úžasná pointou.
Pak básně v próze:
Velmi silně na mne zapůsobila Mezi kaktusy od Kopapaky a
Akce K od kytky mne dojala až k slzám.
Další básně na mne nepůsobily již tak emotivně jako předchozí, ale také se mi líbí:
Mencíin monolog od Hippopotamie,
Balada bílá, kterou napsala Milla_jj,
Rovnováhy od Eliade.

“There is no key to art. It is locked in a room, or a garden, which ordinary people aren’t allowed to enter. All they can do is to peep through the keyhole if they are lucky. Artists are like locksmiths, carefully playing with... pins and sticks and all those tools they have until the door clicks and sighs and all the beauty spreads itself before them...”
“Shut up, Basil, will you?” Wotton drank up his glass and was about to leave. “Don’t you see that your work of art here,” he gestured towards Dorian, “needs his locksmith, too?”

Seděla skrčená a útrpně snášela sníh, pod kterým byla téměř pohřbená. Už dávno ztratila sílu bránit se mu. Vždycky, když se ho zbavila, napadl zase další. Celých sto let neroztál. Tak ji pod sebou nakonec celou pohřbil. Usnula. Bylo to to nejlepší, co mohla udělat. Zvířata se smutně šourala hlubokým sněhem a dívala se na stromy, které už po sto let nepromluvily.
Náhle se dryáda probudila. Kdosi z ní oprašoval sníh. Byla by mu řekla, že je to zbytečné, ale zima ji odnaučila mluvit. Tentokrát to ale bylo jiné. Ucítila paprsek slunce. Pohlédla šťastně na svého osvoboditele.
"Aslan se vrátil."

Tolkienův svět je prostě stále jeden z mých nejmilejších a tyto sloslůvky jsou zkrátka úžasné (a kromě toho obsahují osoby podměrečné výšky :o))).
Lobelie Pytlíková ze Sáčkova je nesporně děsná baba, a v Příšerné nespravedlnosti od Sindual je kanonicky protivná.
Kdo nemá slabost pro rebely? Opalující se trpaslík od Tchořin je k pomilování.
Vysněné návraty někdy nedopadnou. Jacomo to ví, hobiti už taky.
Keneu zpracovala filmovou scénu tak, že nemůže pohoršit ani skalního fanouška knihy. Křup!
Nikdy nebyl malý, maminku neměl, vanu nejspíš taky ne, ale přesto je k pomuchlání. Gandalf v podání striggy.
Galadion přidal ke kardinální otázce, kam chodí elfové na WC, jsou-li na cestách, další zásadní dotazy stran Gimliho a Legolasových zbraní.
L.P.Hans krásně popsal, že kopat hluboko a chamtivě se nevyplácí.

Mednoho vychravého dno jsel ledaleko lustnatého lesínka uváděla pobíhad šidivého voka.
Přišto mé lo volice stlašidelné, mróz ploběhl mjě páteřú.
„Rykhle utént!“ vykřisl moudlý rodce, olovutný rozek. Prodlouženě jícha sklamala všal znočně, protole nepokázala zkamenělu noty rezhýbat. Divý vok zpozoruvav dílku zcelu taralyzovanou ptíšernou úzkostě, trylkem telášil mni ostříc. Uvílivě zavil, ktyž duběhl. Okoro fypadal lípe zbovzdálí. Nyně le ni juvil dešťastný, tagže předchuzí obaly mí břešly du mítosti.
„Jaku, fážený vltu, smutki přížerné tulik do tebu zgrušují?“ chrabže povýdám.
Vlg zovzlyká. „Lá mával jset kdysy sumičku, lakovou líbiznou. Ťábelský sloduch proratně dlahou odlákel fšak pane, alfasavec ošklibý!“ naříků rmutně.

Dramatické Do větru tomu vyloženě přálo. Birute a její Na cestě - k tomuto drabbleti mám až sentimentální vazbu.
Eloren své Do větru naopak vypointovala velmi prozaicky.
Lejdynka si netroufá tvrdit, že v jejím Šílenství denní doby vystupuje král Lear. Já jsem si tím jist a smekám.
Dlouhodobě obdivuju Champbaccovy názvy drabblů. Jeho Vrásky a vřesoviště vyvolaly veselé vypísknutí.
V drabbleti Jaká je od ef77 šel k zemi kupec a při čtení též já. On potkal nesprávnou dívku, já správňácké drabbble.
Obtíže se shakespearovkami, potažmo jejich mrtvými postavami, osvětlila Lejdynka v Dušičkách. Obsahuje vyděšeného Shakespeara.