Někdy to prostě fakt naštve

„Nechápu, proč tě mám vůbec ráda.“
Vyčítavý hlas se nesl prostorem. „To je pořád dokola. Ráno vstávám, ty se ani neuráčíš rozloučit. Přijdu z práce, válíš se na kanapi, pomalu ani neotevřeš oko. Buď se někde povaluješ, nebo si hraješ ty svý pitomý hry. Jo, umíš přijít na jídlo, perfektně. Hlavně když ti ho strčím až pod nos. Proč já si tě vlastně vůbec pustila domů? Ani na víkend pomalu nemůžu odjet, prvně děláš vyčítavý pohledy, pak abych si tě ještě usmiřovala.“
Kocour líně vstal, protáhl se, dotknul se soucitně její ruky.
„Ve tvé kůži bych opravdu být nechtěl,“ zavrněl.