Čokl

Než vodjeli, hodili po mně policajti lopatu, pytle na vodpadky a respirátor. Prej, shrab ten sajrajt, mladej, přijde do spalovny.
Hrabal sem a přemejšlel nad tim, že když Pastýř zahráb, mohli bysme s mámou vodejít. Někam, kde budu moct bejt normální sedmnáctiletej kluk, do života bez pošahanejch fanatiků, sjetých magorů a smradlavejch kšeftů.
S respirátorem černym jak uhel a s hlavou na růžovym vobláčku sem to řek mámě. Její voči mě pořezaly jak žiletky. Votevřela pusu v němym výkřiku.
Večer měsíc zbavil poušť barev.
Zbyla jen černá a bílá.
Stál sem vedle našeho karavanu a klepal se jak vopuštěnej čokl.