Kazatelka

Druhej den sem měl vočištěnou většinu karavanů. Poprvý vod spadu a smrti vylezla máma ven. Dívala se na přípravy pohřbu, žmoulala kapesník a nervně cukala prstama.
„Já nemůžu vodejít,“ zašeptala a kejvla směrem ke Kazatelce. „Byla sem kdysi nasazená, víš? Vod policajtů. Bylo to zkraje, když nás bylo jen pár. Udělala bych tehdy pro Pastýře všecko. Takže sem taky dýlovala. To on ji přesvědčil, aby se k nám přidala.
Můžeš z volavky udělat poslušnou slepičku, ale pařáty jí furt zůstanou. Má na mě složku.“

Pro pytle si přijel starej Pete.
Když je vodvážel, tek mu z nosu tenkej pramínek krve.