Sherlock si vede Johna domů, seznámit ho s rodiči. Ale tak nějak zapomene říct pravdu, jak to vlastně s tím jejich rodinným postavením je.
Je to zasranej hrad. Žádný menší rodinný dům, jak mu Sherlock nalhal. Podělanej palác. Sídlo. S věžemi. Cimbuřím. S rozlehlými zahradami. John se ani nebude divit, až u fontány, ze které prýští Dom Pérignon, potká bílé pávy.
Když viděl Holmesovy prve v bytě, působili normálně. Průměrně.
Teď tu zkoprnělý civí na architektonickou památku, která by mohla být součástí UNESCO. Připadá si jak ten největší nýmand ze Senochrup ve starým moly ožraným svetru, co nese na seznámení s rodiči ubohý azalky v květináči.
Sherlock byl fakt někdy na pěst.
Nakonec s vynuceným klidem pronese: „Seš si jistej, že nejseš čaroděj, Harry?“
A Sherlock tu narážku
Iantouch
A Sherlock tu narážku absolutně nepochopí. :D
Tak jistěže ne :D
Blanch
Tak jistěže ne :D
Chudák John. Ale s Sherlockem
Esti Vera
Chudák John. Ale s Sherlockem už stejně musí být na podobná překvapení dávno zvyklý :D
:D Porad rikam, ze bych
Blanch
:D Porad říkám, ze bych potřebovala Johnovu trpělivost.
Jako by to už tak nebylo o
Wolviecat
Jako by to už tak nebylo o nervy. Chudák John.
Ten chlap má trpělivost,
Blanch
Ten chlap má trpělivost, kterou bych normálně potřebovala :)