Když má někdo jasno, jak to chce

Navenek se jim dařilo předstírat, že mezi nimi není víc než čistě pracovní vztah. Toninka věřila, že v nemocnici nikdo nic nepoznal…

„Takže dneska dvě úmrtí,“ konstatovala suše sestra Markéta, když od ní přebírala noční službu. „Pro těla už si někdo přišel?“
„Pro šikovatele Najbrta zatím nikdo, vojína Ježka si vyzvedla Kremace.“
Markéta na ni vyvalila oči. „Co?“
„Promiň. Krematorium. Ten spolek se jmenuje Krematorium. Ježek byl prý velkým příznivcem žehu.“
Další hovor přerušil doktor Kilián. Doslova vtrhl do dveří jako vichřice.
„Je to tady!“ vykřikl radostně. „Národní výbor vydal provolání. Budeme mít vlastní stát! Budeme mít mír! Mír, Toninko!“