Výzkumný ústav ornitologie - pracoviště Pankrác

„Páťo, neblbni, jak to sakra může bejt vrána, když je to úplně bílý?“ zahučel Roland.
Páťa právě hrdě dovalil do výpravny obraz ve zlatém rámu, že ho pověsí na zeď. Nad hasicím přístrojem zbývalo poslední volné místo.
„Tak se podívej na ten zobák, zatraceně! Podle nosa poznáš kosa! Je to vrána!“
„Jo, jo. Pověz to náčelníkovi a pomažeš k Chocholouškovi!“
„Vidím, co vidím.“
„To vidím. Se divím, že nevidíš bílý myši!“
„Poslouchej, Rolande,“ ozval se zpoza okýnka Saša, „a nemůže to být prostě albínka?“
Roland ho zpražil pohledem. Bylo nabíledni, že se – alespoň v jeho očích – stal černou ovcí vozovny.