Když oba vědí, s kým mluví

„Takže jste diagnostikovala postupující gangrénu a já mám jít okamžitě amputovat,“ shrnul rozmrzele lékař, jehož probudila uprostřed noci.
Na takovéhle povýšené pohledy a jízlivý poloúsměv byla Toninka vysazená. „Možná byste se na to chtěl jít aspoň podívat!“ ucedila drze.
„Nechtěl.“
„Ale půjdete,“ konstatovala. Doktor Kilián byl až příliš zodpovědný, aby pacienta nezkontroloval…
Vzdychl. „Vy jste vážně umanutá!“ Procítěně zívl. „Profosor Grübner mi o vás něco málo pověděl, a taky jsem si všiml, jak pořád koukáte doktorům pod ruce.“
Vypadalo to jako docela slušný myšlenkový kotrmelec, ale nebyl. Toninka pochopila, že jejímu úsudku důvěřuje.
„Tak pojďte. Zvládnete mi kdyžtak asistovat, že?“