Konec

Adam se rozloučí s Eričinou rodinou a nastoupí do auta. „Vzali si všechny kresby.” 
„Dobře, žes to sbalil s sebou,” řekne Roman, protože neví, co jiného říct. „Co to bylo? Ty ornamenty?”
„Eričiny návrhy šperků. Chtěla se vyučit klenotničině.” Promne si oči. „Jeslti cestou usnu, omlouvám se předem. Jsem vyždímaný jako hadr.” 
„Nebyls na sebe poslední dobou zrovna opatrný.” 
„Jsem v pořádku. V rámci možností. Myslím to vážně. Spát zvládám. Co ty?”
„Přestěhovat postel nepomohlo. Stěny jsou sice opravené, ale pořád to vidím před sebou.”
„Budeš muset přestěhovat sebe.”
„Sabina mi to už navrhla.”
„Počkej… k ní? Tak to gratuluji!”