Přituhuje
Nad ránem Frances probudil nenadálý poryv větru. Oblékla kabát a vyšla na palubu. Hlídku měl druhý důstojník pan Glover s mladým panem Miltonem.
“Už ji skoro máme, madam.”
Dalekohledem rozeznala postavy na palubě i zdobené písmo na zádi. La Gaviota.
“Nezakřikněte to, Benjamine. Běžte vzbudit pana Whitfielda.”
Celý svět se smrskl na závěr štvanice. Sílící vítr ho vymaloval v odstínech šedi. Dvě malé skořápky uprostřed zvlněného nekonečna. Měli ji takřka na dosah a přece ne v hrsti. Mysl malovala obrazy možností. Představy se rozlétly za hranice horizontu. Tam, kde se mělo nebe barvit zlatem nového dne, bujela černá hradba bouře.
Snad mi tohle obrazné pojmutí tématu, kdy jejich svět od obzoru k obzoru maluje počasí, projde.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jejda jejda, to zas bude
Tora
Jejda jejda, to zas bude drasťák
Ouch
Kleio
Ouch
Nádherně namalované :-)
P.M.d.A.
Nádherně namalované :-)
Představila jsem si tu scénu
mamut
Představila jsem si tu scénu jako plátno starých mistrů.
Nádherně zachyceno.
za bouře se asi moc obsadit
Killman
za bouře se asi moc obsadit cizí loď nedá...