Na konci

Kolem domu ohnivý kruh, v oknech dvě strachem bledé tváře: Natálie kouzlit nesmí, Františkův táta neumí. Zbývá poslední vrstva ochrany.
Ester zaboří ruce do půdy své milované zahrady a roztrhne ji až do kostí země. Těžké hroudy dopadnou na plameny. Shora se žene Frantova bouře, déšť a krupobití.
„To není všechno,“ zasyčí Marcela. „Už žádná neschopná chudinka, teď, na konci, jsem mocnější, než myslíte,“ a mrští po nich plamenem.
„Magie nemá konec, stejně jako vývoj každého člověka,“ odpoví Franta, přetvoří oheň, obrátí ho proti ní a spoutá ji.
„Je vaše,“ řekne vyšehradským a vezme Ester kolem ramen.
„My jdeme domů.“