Svatostánek

Kriminalisté z pelhřimovské odnože Vyšehradu se činí v Marcelině domku, zkoumají ovinnikovu klec, zajišťují magické stopy, odklínají, co bylo navěšeno na oknech, v pokojích, na zahradě.
V poslední místnosti strnou: Po zdech fotky Františka, Natálie, Ester - přeškrtané, s vypálenýma očima. Vprostřed zvráceného svatostánku na zdi portrét rámovaný květy, pod ním vyhořelé svíčky.
Ester zalapá po dechu.
„Není to váš příbuzný? Ten, co byl za trest zbaven magie?“ zeptá se policista.
„Kamil,“ vydechne Franta, „Marcela ho milovala snad celou Budeč. Takže tady nejde jen o majetky, tady je to osobní.“
„A Natálie je doma sama, jen s tátou!“ vykřikne Ester zoufale.