Zpátky
Bolelo to jeho i ji, když se spálené žitné pole pod náporem magie znovu zazelenalo. S každým dalším klasem byla bolest horší. Ona před ní utekla, aby se skryla. Jeho zranila pochybností.
Když zmizela a on dál nejedl její jedy, nenapájel se její záští a nedýchal její hněv, začal se měnit. A bolest, která ho bodala jako led, sníh a mráz, byla dobrá bolest.
Díky ní si uvědomil, pro co byl stvořen.
Co má být.
Co chce být.
Dobrý duch sklizně, ne žhář.
Tak ho našli, drobný plamínek ve vrbové kleci. Klec zničili a jemu dali kopřivy, sůl a odpuštění.
Poznámečka k tématu: K pramenům je tady jako návrat k původnímu stavu, jednak v motivu nově vyrostlého obilí, jednak ovinnikově sebereflexi a návratu k tomu, co má být - dobrý duch sklizně. Protože jsem sama kontrolovala, vím, jak těžké někdy je, to téma ve stoslůvce poznat :).
Co se kopřiv a soli týká, podle zdrojů se dávalo oboje jako odměna ovinnikovi za to, že pomáhal sušit sklizené obilí. Z jakého důvodu makal zrovna kvůli kopřivám a soli, už prameny neuvádí. Osobně mi to přijde jako dost chabá odměna, ale já dobrý duch sklizně nejsem, takže co můžu vědět..
Následující drabble
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Je to krásný a závěr mě úplně
Je to krásný a závěr mě úplně dojal
Chudák malá ovinník. Ale
Chudák malá ovinník. Ale zasloužil si - ne kvůli tomu, co z donucení udělal, ale kvůli své změně k lepšímu. (Taky netuším, proč kopřivy a sůl, ale dohoda je dohoda, on byl spokojen.)
Hodně zvláštní, magický
Hodně zvláštní, magický kousek... (Zdvořile: "Bolelo toho", nebo "to"?)