Byl krásný letní den. Byť za to byla ráda, moc jí to neulevovalo. Seděla na lavici a klepaly se jí nervozitou nohy. Chvíli jí byla zima, pak zase vedro. Potila se jako blázen. Promočené kapesníčky zmuchlané v rukou. A samozřejmě se jí chtělo strašně na velkou.
„Přpravená?“
„Ne.“
„Chceš vodu?“
„Aby se mi ještě chtělo navíc čůrat?!... A nebo jo, prosím.“
„Ok, hned jsem zpět. To zvládneš, budu celou dobu s tebou,“ uklidňoval Lucii manžel.
Byla to věčnost, co byla Lucie naposledy v zahraničí. Hrozně se těšila. Ale její strach z létání se za ta léta uzavření snad ještě zhoršil.
...vůbec na nic nenarážím... tůdudůdudů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líčíš to působivě, až jeden
Faob
Líčíš to působivě, až jeden děkuje, že této fóbie ušetřen!
Já se po těch všech děsivých
Evangelista biolog
Já se po těch všech děsivých věcech už strašně bála, co přijde, takže se mi na konci úplně ulevilo :D Jak píše Faob, velmi působivé.
Toho jsem chtěla docílit! :)
Peggy Tail
Toho jsem chtěla docílit! :) Děkuji oboum za komentáře.
Dva lexauriny zapité
P.M.d.A.
Dva lexauriny zapité půllitrem vína a docela to šlo :-)
:D
Peggy Tail
:D
Ano, hodně působivé.
Chrudoš Brkosl…
Ano, hodně působivé.
No, čekala jsem něco ješě
Carmen
No, čekala jsem něco ješě horšího, takže uf, ale zase chápu, že ono to pro člověka s tím strachem je hrozné až až...
Vielen Dank.
Peggy Tail
Vielen Dank.