Během babího léta 1437

Katovi pacholci zaparkovali dvoukolák hned vedle vyvýšeného pódia vystavěného kolem šibenice. Mladší vystoupal po schůdcích a začal přeřezávat provaz, na kterém se pohupovalo rozkládající se tělo.
Poslední nitka povolila, oběšenec s žuchnutím dopadl na prkna a už tak stěží snesitelný puch ještě zesílil. Kůže, místy rozklovaná od krkavců se vlnila pohybem tlustých červů a kolem se vytvořila loužička tmavé hnilobné tekutiny.
„Fuj, měli jsme ho sundat dřív,“ zašklebil se mladší muž.
„Září bylo až moc teplé,“ přikývl druhý.
Společně stáhli mrtvolu na káru a vydali se na cestu zpět. Bylo na čase, aby byl Jan Roháč z Dubé řádně pohřben.