Kinzogaila

Když se má něco stát, lidé čekají že uslyší houkání alarmů. Uvidí zmateně pobíhající lidi. Ucítí možná chvění možná divný pach.
A pak nastane výbuch, trosky létají. Vyšlehnou plameny, všude prach a dým, nářek a randál.
Nic takového.
Žádné náznaky, dokonce ani tušení a mystická varování.
Jen krátký, několik mikrosekund trvající záblesk modrého světla, přecházející mírně do zeleného spektra, zaznamenaný z velké vzdálenosti.
Byli pryč, všichni, a všechno.
Žádné trosky, žádná tlaková vlna.
Jen nic.
Zející díra v zemi s hladkými stěnami, které se ihned začaly drolit a hroutit.
Ti kdo dorazili na místo první, změřili hloubku přes pětadvacet kilometrů.