Hecování

Matěj úplně cítí ty sebemrskačské myšlenky. Veronika je tichá jako pěna.
"Verčo." osloví ji tiše.
Vzhlédne od práce, ale nic neřekne.
"Nikdy jsi nebyla cíťa, tak teď nezačínej."
"Strávíme tu dalšího půl roku. Kvůli mně. A Karl s Česťou jsou v tom taky kvůli mně."
"Šli jsme do toho dobrovolně. Já i oni. Sakra, byl bych tě následoval třeba do pekla, vždyť to víš."
"Kdo ví, jestli tam jednou neskončíš." Ta poznámka zabolí, Matěj je jeden z mála, kdo ví, že už se jí to jednou málem stalo.
"Nech už toho. Je to..." Nedopoví. Na stole zazvoní telefon. Zní zlověstně.