Mazlíček

Mlok se fascinovaně díval na podivné stvoření značně podobné obrovské mořské řase.
„Je to zlatíčko,“ řekla pyšně čarodějka, „vůbec se ode mě nehne! Byla jsem na dovolené na takovém rozkošném mudlovském ostrově, hned jsem samozřejmě poznala, že to není obyčejná řasa. Tam by z ní udělali salát,“ zavrtěla hlavou a něžně oslizlé stvoření pohladila.
Mlok se posadil k tvorovi a zkoumavě si ho prohlížel.
„Přestala vám nedávno jíst, že ano?“ pokýval hlavou.
„Ano! Chudinka už dva týdny nežere,“ čarodějčin hlas se zachvěl.
„Jistěže... Nechává si místo,“ usmál se Mlok.
„Na co?“
„No... Na vás,“ rozpačitě se podrbal hůlkou ve vlasech.