Z předchozích drabblů:
Měsíc puknul a svět zaplavila snová matérie.
Věci ožily a ovládly svět.
Armáda se z posledních sil marně snaží vzdorovat.
Ale nakonec jsme je porazili.
A obnovujeme svět.
Postavili mu sochu.
Byla vysoká sedm metrů, byla z masivní žuly a vypadal na ní jako nějaký mytický hrdina.
Vždy, když kolem ní šel, cítil se strašně.
Pro všechny, které svým činem zachránil, byla ona socha veselým a radostným symbolem vítězství. Symbolem nového světa a důvodem k čiré radosti.
Pro něho osobně však byla něčím úplně odlišným. Viděl v ní symbol své ztráty a svého neštěstí. K čemu vám je být hrdinou, když v poslední zteči přijdete o všechny blízké?
Nejraději by na všechno zapomněl, ale tu možnost, to právo, mu sebrali.
Stal se hrdinou. A hrdinové jsou věční.
Bohužel.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nejsou, třeba časem...
Aries
Nejsou, třeba časem...
:)
Jan F. Rajm
Tak jasný. Ale asi se to změní až tu on nebude...
Stačí se znelíbit vládnoucí
Killman
Stačí se znelíbit vládnoucí garnituře, pak to jde rychle.
Ono jen stačí, aby ses jí
neviathiel
Ono jen stačí, aby ses jí nehodil do krámu. Viz MRŠ.
:)
Jan F. Rajm
Politika je politika. Jenže hrdinové lidu přežívají hodně dlouho.