Netřeba dodávat slov

Šla jsem po stopách zvířat. Našla jsem malou pěšinku, asi tudy chodí srnky, byla jako kouzelný tunel z trní a suchých kopřiv. Smála jsem se, byla jsem šťastná, když jsem si všimla červeného kloboučku pod malou borovicí. Brodila jsem se bažinou, kterou zde zanechali divočáci a veverky po mně házely ohryzané šišky.
Bylo mi úžasně, cítila jsem se mezi svými, i když jsem spatřila zvířat jen pár. Nešlo totiž jen o zvířata, objímala jsem stromy vysoké až do nebe, ležela jsem v zelené trávě a sbírala jsem ostružiny do pusy.
Jak snadno mě příroda přijala, i bez zbytečných lidských slov.