Zůstat nezávislá

„Lydie?“ Paulína váhavě pohlédla na sestru, „ty se… vážně nechceš vdát? Nikdy?“
„Nevím,“ odvětila upřímně. „Možná jednou... Možná nikdy. Myslím, že budu docela spokojená jako učitelka.“
„Obětovat vlastní rodinné štěstí pro blaho jiných, to je ušlechtilé.“
Pousmála se. „Není to až taková oběť, chtít zůstat nezávislá, nemyslíš? Vím, že některé na celibát učitelek žehrají, ale já se za něj spíš schovám.“
Paulína zrozpačitěla. „A ty… ty nechceš mít děti?“
„Vlastně ani ne. Možná jedno… dvě, jenže to ovlivníš asi tak stejně jako třeba... veverka,“ plácla první, co ji napadlo.
Šestnáctiletou Paulínu ovšem zmátla: „Nepovídej! Má to něco společného s oříšky?“