Rozhodně to není veselé.
Arthur držel Molly v náručí. Najednou byla tak maličká a křehká, až se bál, jestli ji svým objetím nedusí. Její slzy se jedna za druhou vpíjely do jeho košile, studily ho, ale sevření nepovolil.
Děsivým tichem se nesly její sotva slyšitelné vzlyky.
"Molly..." zkusil Arthur, ale skoro se polekal vlastního hlasu. Najednou pláč přiškrtil i jeho vlastní hrdlo. Místo toho ji prostě pohladil po vlasech.
"Proč... to... museli... být... zrovna oni...?" škytala bolestnou otázku. Gideon i Fabian byli mrtví. Oba. Příliš čestní, než aby porušili rozkaz.
"Protože to byli hrdinové." Artur ji znovu pevně sevřel a přijal kus její bolesti.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
kník... Fakt je to smutné,
Remi
kník... Fakt je to smutné, tady to hrdinství mě vždycky dostane.
výborný
Aries
výborný
Ach fňůůů. :(((
Gwendolína
Ach fňůůů. :(((
Silná, dojemná scéna, na pár
Faob
Silná, dojemná scéna, na pár řádcích takové emoce přivolat!
Ach. To je velmi silné a
Terda
Ach. To je velmi silné a velmi bolavé.
Kolik těžkého už měli za
Nathanel
Kolik těžkého už měli za sebou, když jsme je teprve poznali.
Smutné, to ano, ale skvěle
Esti Vera
Smutné, to ano, ale skvěle napsané.
Au au au. Trochu mi z toho
Carmen
Au au au. Trochu mi z toho nějak slzí oči, víš.
Arthur je úžasný. Vztah jich
Lee
Arthur je úžasný. Vztah jich dvou je fakt nádherný. Díky za krasosmutné drabblátko.