Nechtěj, abych vstala

„Neruším?“
Tilda probodne příchozího vražedným pohledem.
„Rušíš,“ odsekne. Bruneta to ale neodradí.
„Upřímnost nade vše,“ ohodnotí uznale.
„Vypadni,“ prskne Tilda.
„Nebo co?“
„Nebo vstanu.“
„Ou, hrozivé.“
Tilda pokrčí rameny a začne se zdvihat. Ještě se skloní pro batoh. Když se napřímí, nedrží bágl, ale kotník. Jeho. Než mu dojde, co se děje, předvede ukázkový držkopád. Zakončený hlasitým žbluňk. Žabincem zarostlá hladina se na okamžik zavře. Když se po pár vteřinách vynoří, připomíná spíš vodníka, než místního puberťáka.
„Se s tím nepářeš,“ vyprskne žabinec. „No, kluci mě varovali, ať si na tebe dávám pozor.“
„Měl jsi je poslechnout,“ ušklíbne se Tilda.