Útok

Lid prostý kráčí již, připraven k boji,
v skleněném paláci všichni se bojí.
Po cestě k úniku kdekdo už pátrá
vždyť ti co míří sem, neznají bratra.

Za hradbou vozovou napolo skrytí
jak vlna ničivá, vpřed už se řítí.
Obránce panika do skrýší žene,
nikdo z nich nehájí brány rozražené.

„Útokem vpřed!“ jak polnice velí,
mocný hlas prvních, kdo cestu zřeli.
A už v srážkách náhlých řinčení kovu
nese se vzhůru k vysokým krovům.

Divoké bitky kol kolem planou
o máslo, o mléko i o seḱanou.
Souboje o slevy jsou bez slitování,
ti kdo se bojí, ať za draho shání.