Prozření

Na stole ležela krabička s obrovským motýlem.
Lenka si pohrávala s tatínkovým medailonem, George schovával do kapsy jakousi lahvičku.
Xenofilius seděl zhrouceně, hlavu v dlaních, před sebou vyprázdněný pohárek. „Leničko, já ti tak strašně ublížil, odpusť mi to, prosím.“
„Není co odpouštět, tati. Sama jsem byla taky očarovaná. A kolik nás takových ještě je…“
Pan Láskorád vrtěl hlavou. „Já tomu lumpovi celou dobu pomáhal. Jinotaj mu byl dokonale k dispozici! Ty volby vyhrál hlavně díky mně. On si moje noviny vlastně koupil!“
„Za tamten nový tiskařský lis“, George mávnul znechuceně rukou k nablýskanému monstru uprostřed místnosti, „a hromadu slibů, co?“