Krize

Kleopatra se znuděně nechává obsluhovat otroky, Obelix zmateně vykukuje zpoza rohu a Asterix poklepává botou o dlažbu. Přelidněná ulice je podezřele tichá.
„Ehm, šéfová?“ odváží se Asterix.
Zpoza placaté krabice se ozývá něco mezi smíchem a pláčem: „Neděle, Velikonoce, já celý víkend skoro bez signálu a oni si vymyslí TOHLE? Jak často se může něco takového stát?“
To bude vážné, pomyslí si Asterix a snaží se mučitelku povzbudit: „Určitě ne často… Tak jednou za sto let?“
Pláčosmích za krabicí ztichne. Pak se objeví rozšířené oči za brýlemi s černou obroučkou, následované děsivým úsměvem.
„Asterixi, právě sis vysloužil pivní pauzu navíc.“