Zamilovat, milovat

Tak já vůbec netvrdím, že mučednictví je ultimátně nejkrajnějším vyjádřením lásky k Bohu, ostatně světce máme mezi mučedníky i mezi lidmi, kteří zemřeli přirozenou smrtí. Ovšem myslím, že pro mučedníky by jakákoli jiná cesta než právě smrt byla projevem menší lásky, tj. myslím, že v jejich případě byla jejich smrt projevem nejvyšší lásky k Bohu, i když jim bránila v další účinné lásce vůči bližním. (To je asi zkondenzovaná má výhrada k Tvému prvnímu komentáři, nemyslím si prostě, že by se nejvyšší láska k Bohu projevovala výhradně v lásce k bližnímu. Ale to jsi možná ani nemyslela...)
Jinak k druhé části komentáře - chce se mi napsat, že mě vůbec nenapadlo uvažovat nad tím, jakého Boha myslíš, vzhledem k tomu, že Bůh je jen jeden... XD Nicméně nezdá se mi, že by tady měl nastávat problém, protože mi přijde, že modlitba má ve všech tradicích dialogický charakter, nebo ne?
Celkově jsem asi vlastně moc neporozuměla Tvému prvnímu komentáři. Byla to polemika se mnou, nebo čistě úvaha, kterou můj první komentář podnítil? Protože jestli to měla být polemika, možná vychází z toho, že jsem se na počátku ne zcela pochopitelně vyjádřila. Tím, že hledám člověka, který bude nade všechno milovat Boha, pochopitelně nemyslím, že nebude milovat mě - jen že mě nebude milovat jako Boha a nebude ode mě čekat, že ho budu milovat jako Boha. Tj. asi by bylo nejpřesnější říct, že hledám muže, který bude milovat vše náležitou láskou, Boha láskou, jak přísluší Bohu, stvoření láskou, jaká přísluší stvoření. No, dobře, mohla jsem říct rovnou, že hledám světce, ale... XD
Nu, snad jsem to ještě víc nezatemnila. Omlouvám se, pokud už případně nezareaguji, ale asi tu do neděle nebudu. Díky za podnětnou diskuzi. :)