Vrba

U potoka vrba s bílou kůrou, listy žlutavé, sklání se nad hladinou. Pije vodu. Pije jeho krev. Ve dne se na ni dívá, v noci ji proklíná, když leží vedle drahé, bezduché ženy a zírá do stropu. Pokud usne, v nočních můrách mu kořeny prorůstají hlavou. Budí se hrůzou.
Dokud nevezme sekyru a pilu, dokud neskácí hrůzný strom, nevypáčí pahýl pařezu.
Unavený se vrací domů, konečně volný, konečně svobodný. Štastný jako zítřky, jako společná budoucnost. Den je krásný, život úžasný a on se směje.
Dokud se nedozví, jak padla, padla jeho milovaná, život náhle přeťatý. Jako by ji pilou podřízl.