(Po)střelený

Všechno bylo špatně.
John zatnul zuby a pořezanýma rukama zastavoval Sherlockovi krvácení. Pak ho podepřel a s rudým obličejem a spoustou funění vlekl do bezpečí.
„Jsme teď de facto pokrevní bratři,“ pokusil se situaci zlehčit zraněný a málem si přitom překousl jazyk.
„No potěš,“ zasupěl John. „Snad abych se začal bát, když vím, jak vycházíš se sourozenci.“
„Neboj, neplánuji tě povyšovat do úhlavně nepřátelského stavu. To místo už je obsazené.“
John neodpověděl, stěží popadal dech. Chvíli se potáceli mlčky, Sherlock ale potřeboval zamluvit bolest.
„Rudý bratře, připadám si jako Old Shatterhand. Je to k vzteku, vždycky jsem chtěl být pirátem…“