„Hotovo,“ spokojeně se rozhlédla Hermiona kolem sebe.
„Co?“ zabručel Ron.
„Esej pro McGonagallovou.“
Ron vyskočil z křesla.
„Na ZÍTRA? Proč jsi nic neřekla, kde mám brk...“
„Na příští týden,“ protočila panenky.
Ron zapadl zpátky do křesla.
„Hermiono. To je OSM dní. Nebuď absurdní. HRÓÓÓMADA času.“
*
„Mám CELÝ týden. Stejně, to se nemůže uspěchat, víš.“
*
„Šest dní! Hermiono, VÁŽNĚ...“
*
„Musím dopsat DNEŠNÍ esej.“
*
„JAKOU esej?“ Harry sebou zmateně trhl.
*
„Tři dny. V POHODĚ stačí, když zítra...“
*
„Na ZÍTRA? Proč jste mi nic... Ehm, Hermiono?“
„Hróóómada času...“
„Sedm osmin hromady nějak... zmizelo.“
„URČITĚ to zvládneš s osminou,“ líně se zahleděla na jezero.
(Co si budem povídat, vzhledem k času přidání drabblete je myslím zřejmé, že Ronův přístup je mi daleko bližší...)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nojo, tak to chodí. Velmi
Esclarte
Nojo, tak to chodí. Velmi výstižné.
Hermiona vůbec nechápe
strigga
Hermiona vůbec nechápe důležitost prokrastinace! *ublíženě*
Toto
Faob
je až mrazivě ze života! Ach to odkládání a pak smutné ohlížení zpátky, proč jeden nezačal dříve! Moc pěkné.
:)))))
Martian
:)))))
..
Akumakirei
Bolestně se v Ronovi vidím. Vždycky si říkám příště, příště už začnu dřív... a on zase zbude jen ten zlomeček času. Skvělé drabble :)
Mňo, ono to bylo takové
Carmen
Mňo, ono to bylo takové zoufalé drabble "vážně už nic lepšího nevymyslím", tak jsem si tím taky trochu rejpla sama do sebe, protože tohle přesně znám taky. Akorát si obvykle už neříkám, že příště začnu dřív... :D