Spřízněné duše

„Má drahá Jo, jsem v laboratoři plně spokojený. Nepotřebuju, abys mi plánovala společenský kalendář.“
„Společnost mám excelentní,“ usmál se. „Tebe.“
„A občas velitele brigády,“ dodal tiše temným tónem.
„Naopak, já chci vychovat vědce z tebe,“ pokračoval.
„Mladá vzdělaná žena,“ Jo předčítala z novin neposlouchajíc Doktorovy námitky, „se zájmem o vědu a geopolitické problémy, obzvláště způsoby vládnutí, hledá obdobně smýšlejícího gentlemana se zastaralým vkusem v oblékání. Zn.: Doktor podmínkou.“
„Josefíno!“
***
Postarší žena v tmavě fialovém saku a sukni Doktora nonšalantně pozdravila.
„Milá paní,“ odpověděl zdvořile. „Známe se snad?“
„Missy,“ představila se. „Ale znáš mě spíše jako muže snažícího se ovládnout Zemi...“