Selene

Dvanáckrát povstane z nicoty a tmy, pomalu roste, sílí, dosáhne plnosti a pak slábne, než zase odejde. Poutnice, která nemůže zůstat na jednom místě, nemůže zůstat stejná, neustále sysifovsky prožívá svá zmrtvýchvstání, svůj rozkvět i svůj úpadek. Selene, paní, před jejíž krásou blednou i hvězdy. Je slepě zamilovaná, snaží se noc co noc vzbudit něžně svého milého, líbá ho, laská, ale on neodpovídá. A ona je bledne, ale přesto neztrácí naději, dohlíží nad nocí, láskou i tajemstvími, jež skrývá a jejichž kouzlo jí nebylo umožněno poznat. Třináctý život jí nebyl dán, aby její beztak smutnou nekonečnou rutinu nerušila ještě asymetrie.