Moje články

Když jsem se chystal na focení, nenapadlo mě nic lepšího, než nagelovat si vlasy. Dal jsem si trochu gelu na hlavu a pročísl si vlasy hřebenem. Zasekl se mi ale uprostřed hlavy a já s ním nemohl pohnout ani na jednu stranu.
Co teď sakra budu dělat?
Začal jsem křičet. Když přišla má sestra a všechno jsem jí pověděl, vzala nůžky a slepené vlasy mi ustřihla. Z dlouhých vlasů mi tedy zůstala jen část a zbytek divoce trčel do všech stran. Vypadal jsem jako koště, které prežvýkala kráva.
Narazil jsem si tedy klobouk, aby můj účes nebyl vidět a vyrazil.

Ujížděli jsem z vysoké věže, kde jsem byla uvězněna. Naštěstí pro mě přijel můj jednorožec, Herold. Když jsme projížděli skrz mraky, přišlo mi, jako bych tam byla poprvé. Po přistání jsem slezla z Herolda a rozběhla se domů. Teď už to můj domov nebude, sbalila jsem nejnutnější věci, rozloučila se s těmi ostatními a vyrazila ven ze dveří, naposledy. I Herold se smutně podíval na starý dům, než jsme se znovu vznesli. Letěli jsme směrem od vězení, neměli jsme žádný plán, chtěli jsme jen pryč. Naposledy jsem se podívala na náš dům a potom už se soustředila jen na útěk.

“Potichu jsem se plížil, aby mě neviděli. Musím se odsud rychle dostat, jinak se ze mě stane banánovník, jako ze všech, kterých se dotknou obří banánové nestvůry. Už mě skoro dohonily, tak jsem vylezl na strom, myslel jsem, že nahoru vylézt nedovedou. To jsem se ale příšerně spletl. Banánová monstra lezly jedno po druhém na palmu a ta se pod naší váhou začala ohýbat. Když se na mě natáhla žlutá ruka, spadl jsem a dopadl na tvrdou zem. Banán, stojící vedle mě, se mě dotkl a já jsem ucítil, jak mi dřevění celé tělo” Stálo zapsáno, mezi posledními slovy objevitele.