Za oknem
Anežka plivne na zaprášené sklo a drobnými prsty se pouští do díla. Rychlým pohledem se ujistí, že ji nikdo nesleduje, a za tichého povrzávání rozmaže slinou malé kruhové okénko.
Nechoď tam, varovala ji maminka. Nic o nich nevíme, a povídá se všelicos.
Anežka nechápe, proč je máma pořád tak úzkostlivá. V obchodě zaslechla ty nejpodivnější zvěsti a potřebuje si je ověřit.
Teď ale neví, co vlastně vidí. Sál hostince, obvykle vycíděný a plný stolů, ze všeho nejspíš připomíná koňskou stáj. Podél stěn všude sláma, spousta věcí a rozmazaných pohyblivých stínů.
A tmavé oči, které se zničehonic vynoří přímo před ní.
Zdravím všechny po roce :) vynořil se mi dneska v hlavě takový nápad nenápad, netuším, co z toho bude, chybí mi k tomu hromada informací a tak, je to hrozně narychlo, ale řekla jsem si, že po třinácti letech tady bych se konečně jednou mohla odvážit napsat i něco jako sérii, nebo aspoň tematicky sjednocený celek, žejo. Nebudu k tomu zatím psát víc, ono to buď vyplyne, nebo jako vždy spíš vyšumí, že :D
Následuje Nahlédnout za oponu.
- Číst dál
- 17 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit