Encyklopedie víl Emily Wildové

Ariadne žasla, jakou roli mohou keře, stromy či menhiry hrát v jejím životě.
Neuvěřitelné, jak člověk po letech zúročí hry na schovávanou se sourozenci.
Kdyby ji viděli, jak se s tetou Emily krade říší víl, neustále připravená při názraku překvapení seskočit z cesty a předstírat, že je součástí krajiny.
Se dny strávenými na cestě a nocemi probdělými na stráži ji nadšení začalo opouštět.
Chtěla být tetě nápomocná, jenže ta se tvářila, jako by jí byla jen na obtíž.
Když se teď Ariadne snažila splývat s kalinou, zatímco kolem projížděla skupina víl na podivných osrstěných ořích, připadala si jako křoví, doslova.

Wendell Bambleby kráčel cestičkami kampusu a ani neměl kocovinu, skoro.
Včera na univerzitním plese protancoval noc, kam se vrtnul, tam okouzloval, šel z náruče do náruče, a dokonce si zapamatoval jméno té mladé dámy, se kterou se probudil.
Evelyn?
Z pracovny naproti té své zaslechl ťukání psacího stroje.
Zaťukal taky a vklouzl dovnitř.
„Drahá Emily, nádherné ráno! Co si dát snídani?“
Drahá Emily k němu ani nevzhlédla. „Nemám čas. Pracuju na…“
„… encyklopedii víl,“ odrecitoval Wendell spolu s ní.
„Co kávu?“ zkusil to.
Významně zvedla termosku a psala dál.
„Sušenku?“ okouzloval.
„Mám suchary pro případ slabosti.“
Wendell se chytil za hruď.