DMD č. 3. pro 3. 4. 2023. Téma: Milujeme tvoji ženu

„To vám řeknu, bylo to štěstí v neštěstí,“ povídá Samuel svým kámošům v hospodě.

„Ahój, kluci! Co se stalo?“ právě dorazil Tomáš a přisedl si.

„My právě obdivujeme, jak statečná je Samova Helena,“ odpoví Martin.

„Nejenže výborně peče, když nám občas po Samovi pošle moučník, ale teď dostala i zloděje!“ huláká Láďa.

„Představ si – už je před zavíračkou a je na odchodu, když vtom tam vletí holobrádek s kuklou a pistolí a že ´naval prachy´. Jenže jak tam vpadnul, tak uklouzl na mokré podlaze, jak ji předtím utírala, a rozplácl se v krámu. Dorazila ho deštníkem.“

„No, hrdinka!“ zvolají všichni.

"Pane kolego, ten trůn nestojí přesně uprostřed piedestalu!" rýpl si Galilei.
Newton se dotčeně otočil: "Neučte mě geometrii! Je to perfektní!"
"Stoleček, pánové," přiskočil Halley. "Ať si má madam kam odložit kružítko a glóbus."
"Máte květiny, de Brahe?"
"Konvalinky, Koperniku."
"A plášť, Keplere, je dost hvězdnatý?"
"Jako váš katalog, Messiere."
"A kadidlo a obětiny?"
"Myslíte, Plútarchu?"
"Pro naši múzu jen to nejlepší! Přichází! Vzdejme jí čest!"
Za zvuku hudby sfér vstoupila... ne, vstoupil Apollón.
Vědci strnuli.
"Ó pane, budiž pozdraven!" vzpamatoval se jako první Ptolemaios." Ale, pro bohy, pověz - kde je Úránie, múza astronomie? Kde je naše - vlastně vaše - paní?"

Stojí dva chlapi u nebeské brány.
„Jak jste umřel?“ ptá se první.
„Ani se neptejte, z lásky k mojí ženě,“ odpovídá druhý.
„Zajímavé,“ povídá první, „já jsem také zemřel kvůli lásce k ženě. A jak se vám to přesně stalo?“
„Ále, moje žena byla krásná a já jsem hrozně žárlil,“ vysvětluje druhý. „Dneska mi kolega volal, že moje žena má doma chlapa, ať tam jedu. Tak jsem vtrhnul domů a prohledal celý byt odshora dolů. Nikoho jsem nenašel a ze samého štěstí mě klepla pepka.“
První vzdychne: „Vidíš to, ty debile, kdyby ses podíval do mrazáku, tak jsme oba naživu!“

"Brý den," praví floutek míjející kočár.
"Heh?" podiví se král Jindřich.

"Vaše tlustosti," uklání se ministr vycházejíc ze dveří zámečku.
"Právě jsi doministroval, odteď budeš leda tak ministrantovat!" zvolá za ním nazlobeně korunovaný pan Osmý.

"A jejej hole hej," vzkřikne muzikant a raději zvolí druhé schodiště, spatře nazlobeného monarchu stoupajícího proti němu.
"Už dlouho mi hraješ na nervy!" řičí panovník.

Pak už se rozzlobená koule v punčoškách vřítí do ložnice, jen aby zahlédla pár štětin štětce snášejících se na parapet okna.
"Však tě pořádně zmaluju, až mi přijdeš pod ruku!" hrozí za ním král. "Nuže Kateřino, jak mi to vysvětlíte?"

Dobrý den,

prosíme, pomozte nám! Napsali jsme o Vaší ženě projekt na téma "Žena, které si vážíme". Myslíme si, že je skvělá, a upřímně ji milujeme. Vyučující nám ale projekt neuznala se slovy, že se mělo jednat o reálnou ženu.

Je to pro nás velká rána, opravdu jsme do toho dali všechno. Chtěli jsme Vás tedy poprosit, zda byste mohli - Vy i Vaše žena - přijet a dokázat naší vyučující i ostatním studentům, že se pletou.

Předem děkujeme. Byl by pro nás splněný sen Vás potkat! Fakt milujeme Vaši ženu! Snad přijede i Rudolph!

S pozdravem

studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

Manžel Abigail je drsný a děsně náladový. Těžko se s ním dá mluvit. Jeho jméno Nábal znamená hlupák. Přesně ho vystihuje.
Právě urazil muže, kteří zdarma pomáhali chránit jeho stáda a odmítl je pohostit.

V jejich vůdci Davidovi začala kolotat zlost. Rozpínala se v něm do krajnosti. Úsudek zaslepila touha po pomstě.
Hurá! Ukážeme tomu drzounovi, co proto. Odskáče to nejen on, ale celá jeho domácnost.
Krveprolití se zdá neodvratné.

Krása, moudrost, pokora, štědrost a odvaha Abigail působí jako závora. Zastaví nejen mstitele, ale i hněv, který je pohání.
Neštěstí je zažehnáno.

Ačkoli Nábala nikdo nemusí, všichni milují jeho manželku.

„Tak jak bylo ve škole? Nezlobilas?“ vítá ji už ve dveřích Martin. Josefína mu vtiskne polibek na tvář: „Taky tě ráda vidím.“ Rituál starý už padesát let neomrzel ani jednoho z nich. On se pak vrací do pekárny, ona odloží brašnu s neopravenými pracemi žáků a jde se pozdravit s kočkami. Skrz zeď k ní dolétají útržky hovorů z pekárny.
„Takže dvacet housek?“
„A tři koláče.“
„Dobrý den, je tu už prosím paní učitelka? My bychom –“
„Dveřmi dozadu a doprava, kluci. Někde tam bude.“
„Tak mladí, a už ti brousí za manželkou!“
„To víš, kamaráde – moji ženu milují celé generace!“

Stopař hudruje. Neustoupila jsem, ale donutila ho jít se mnou na večeři. Nebudu zalezlá jako krysa! Jenže teď davu fotbalových fanoušků došly v ulici žárovky lamp a obrací pozornost na nás.
„Hele, ženská!“
Chlapečci se cítí silní v kramflecích.
„Pěkná baba!“
„Co si ji vypůjčit?“
„Nebuď škrt,“ piští zrzavec.
„Pěknej zadek,“ hodnotí nagelovaný.
„My tu tvou ženskou asi milujem,“ pronese samozvaný šéf. „Asi si ji na chvíli půjčíme!“
Sáhne po mně.

„Nepřehnali jsme to?“ Čtyři stihli utéct, zbytek se válí po zemi.
„Aspoň příště nebudou nic zkoušet. Ponaučení, víš?“

V té chvíli mnou projede zlé tušení. Otočím hlavu a strnu.

„Jsem četla jednu,“ házím dolů na jelena kousky kůry, „kde vona takovýho jelena doběhla, chytla ho za parohy a zlomila mu vaz. Pak ho začala stahovat, akorát si ho pověsila výš, než dosáhla...“
„V Zapovězeným lese?“
„Ne, to bylo ve Středozemi.“
Zahýbou se větévky křoví a na mýtinu zvědavě vykoukne laň.
„A hele ho.“
I jelen si jí všimnul.
„Miluju laně,“ prohlásí Gwen nadšeně.
„Von víc...“
Dole vzniká značný potenciál nepřístojností.
„Jelene, běž si za paničkou, no...“ prosím ho.
Jde.
Už chybí jen komentující hlas Davida Attenborougha.
Jelen je zaměstnaný, můžeme slézt. Taky miluju laně.
„... vlastně jeleny taky. S brusinkama.“

Jsme laskavost sama. Přinesli jsme dary – šperky, zlaté skříňky, vzácné ptáky ve zdobných klecích.
Pravda, jednoho, dva jsme od té doby snědli.
Náš hlad stále narůstá.
Vyrovnáme se s pár stříbrnými vlasy, jež se jí objevily ve vlasech, ačkoli bychom mohli nadbíhat o polovinu mladším dívkám.
Jsem ochotni přehlédnout vrásky kolem očí i tu nespokojenou, která jí občas zatěká v koutku úst, když se milostivě věnuje hostům.
Dopřáváme jí iluzi volby i její věčné ženské práce.
Je tu ten chlapec, ale od nového vůdce smečky se přímo čeká, že zabije lvíčata svého předchůdce.
Milujeme tvou ženu, Odyssee. A tvůj trůn.