DMD č. 2. pro 2. 4. 2023. Téma: Mentální gymnastika

Celou noc oka nezamhouřila. Mátožně se courala ponurou chodbou. Myšlenky jí bodaly, nemilosrdně víříce v hlavě, že už ani únavu nepociťovala.

Musí přece něco vymyslet! Všechno to skrývání a teď? Je vše ztraceno! Nějakým způsobem jí na to přišli. Přišli na to, že má chlapce. Pozítří je ten zpropadený čarodějnický koncil a ony jí jej vezmou. Pravidla… Vše podle pravidel. Jen holky, nechávají žít jen holky. Už vidí ten škodolibý úsměv Normy, jak jejího chlapečka obětuje temným sílám v Černém jezeře, kde ho hrůzy záhrobí černé magie roztrhají na kusy. To přece nesmí nikdy dopustit! Něco se musí dát udělat!

Xénie vstoupila do krámku a navzdory teplému odpoledni zprudka zabouchla dveře.
„Mám toho plné zuby!“ oznámila Evženovi.
„Zase?“ znepokojil se.
„Udělám si bariéru a bude klid.“
Zaříkaná šalvěj, špetka soli, mha přede mnou, mha za mnou…
A je to!
Už žádné vtíravé pohledy.
Žádné neviditelné oči.
Jenže ani žádný klid.
Přemýšlela o tom, kudy chodila, a věděla, že i Evženovi záhada vrtá hlavou. Dvakrát ho přistihla, jak se sám marně snaží na ulici zachytit stopu tajemného slídila.
Mám… nemám…
„Že o nebezpečí nevíš, neznamená, že nic nehrozí,“ uvažoval Evžen.
Nakonec nevydržela. Vytřepala sůl z kapes, šalvějové lístky spálila.
Vyšla ven.

Už od rána, když věděl, že do města dorazí dnes, na to nemohl přestat myslet.

Tu legendu znal od svých učitelů už odmalička. O vozu u Diova chrámu, o uzlu, o vládci celé Asie. Příběhy vždycky končily pounačením o pokoře, trpělivosti, přemýšlení a vhledu do problémů.

V čele svého vojska prošel městem a dorazil k chrámu. Když před ním opravdu spatřil poněkud ztrouchnivělý, starý vůz, nechtěl věřit svým očím.

Sesedl z koně* a došel k vozu, přivázanému tak, že se mu motala hlava. Chvíli přemýšlel, ale vzápětí se v záři slunce zaleskl jeho meč.

On na tyhle věci prostě nebyl.