DMD č. 19. pro 19. 4. 2022. Téma: Hlasy z hlubin

Maddie wasn't sure Thorne will make it home that night.
She put Thea to bed and then retired herself, hoping a familiar bed will bring her rest.
But her sleep was as filled with sneers, taunts, unsettling images and feelings of dread and hopelesness, as when she was in the cell.
But then a deep familiar voice called out her name, and with a gasp, as if she just emerged from the depth of sea, she opened her eyes to find Thorne holding her.
Something deep inside told him he needs to protect the woman he loves - even from herself.

S jasnou oblohou a dobrou viditelností se stáhli zpět k pobřeží. Po Margaritě jakoby se slehla zem. Jen hejna racků a alek vítala Skřivánka svým křikem. Jako bájné sirény vábili do hloubi spletitých zálivů. Lákali k průzkumu pustého labyrintu.

Frances dala spustit čluny. Potřebovala oči i tam, kam se s fregatou neodvážila. Pro mladého Miltona to bylo první samostatné velení.
Rozloučili se bez zbytečných slov krátce po poledni. Zatímco Skřivánek plul dál podél břehů k severu, čluny zamířili do nitra dlouhého úzkého zálivu.
Netrvalo dlouho a dvojice člunů jim zmizela z očí.
Sejdou se za tři dny. Tak zněla dohoda.

Malomocný panelák. Vystřílená okna tvoří podivně pokroucenou šachovnici bez figurek. Věže neochránily střelce. Pionci padly. Nikdo jim před smrtící salvou nezavázal oči. Ostatní se zběsilostí rozmetány.

Malomocenství se šíří.
Místo masa opadávají domům stěny. Obyvatelé stísněni ve sklepě slyší svist střel. Svírá je nejistota, smrdutý vzduch. Třesou se strachy.

Jako postižení bývají terčem nejapných žertů krutých lidí, ze zmrzačených měst se škodolibě raduje nepřítel.

Přemety slov. Plameny propagandy plápolají na obou stranách.
Lidé si nabrousily kosy pro smrtku. Jako balzám na rány slouží sůl slzí.
Země stůně. Otřásá se nevolí. Místo magma nenávist.
Z hlubin mezi steny hlasy. SKONČETE VÁLČENÍ!

Po bitvě každý generál: soudní tribunál, zasednuvší nad přeživšími, přímo frčkofilní, přehlížeje snížený rozhled uprostřed hor i specifika domorodců.
Když se na srdce Evropy vylilo z mraků moře chmelového moku, Moravu klepla pepka: nebyli jsme ti, Bože, vždycky věrnější?! Neznabozi ze západu tonuli jak koťata, jsouce bez pevné ruky: vedení bezvládné, neb intelektuálně dát, že se i fyzikální zákony zbláznily, nad síly ratia.
A tak zbyli jen my: vodáci a jachtaři; jak se z hlubin ohlásil hlad, sežrali jsme je, tlusté a bohaté.
Vyjdu jen s podmínkou, maso je maso, ale jak to na mě přišlo, zapil jsem kručení potopou.

Svíčka zhasla. Trumpety zazní z černočerné tmy. Smích se chodbami line jako had.

Ruka, jež po svitku sahala, strne. Oko nic nevidí. Dokument pod paží povolí a padá nehlučně na podlahu.

„Krást se mu zachtělo,“ jízlivě pronese kovový hlas kdesi v propasti knihovny.

„Krást se nemá. Copak to neví?“ přišla odpověď o něco blíž, ale z druhé strany.

„Nám se přece krást nemá,“ doplnil burácivý třetí neznámý odněkud seshora docela blizoučko.

„My tě naučíme!“ sykl trojhlas ze všech stran.

Svíčka se zažehla. Kolem zloděje se vznáší stíny. Tváře bezedné. Těla beztvará. Drápy však opravdové, trhající, drásající a rvoucí oněmělou oběť.

Profesorka Magdura Soniever upřela unaveně vypadající oči na měšťanku: "Ne, není posedlý, pod vlivem žádného kouzla, v kontaktu s Mocnostmi pekel - co mé skromné znalosti sahají, a ani nebyl v poslední době cílem telepatie."
"Ale co jsou tedy ty hlasy? Syn je slyší i několikrát denně!" plačtivě lamentuje nešťastná matka.
"Za předpokladu, že si to nevymýšlí?"
"Je to jen dítě!"
"Děcka dokážou lhát kolikrát lépe než zatvrzelý zloděj! Pokud nelže, tak ty hlasy nejspíš přecházejí z hlubin duše. Pak je buď ESPer, a to mu buď vydělá jmění, nebo dožene k šílenství, anebo blázen, a skončí jako umělec, nebo žebrák..."

„Excelence, rozhodli jsme se oslavit uzavření smíru mezi Y'ha-nthlei a Adlivunem předložením ultimáta Japonskému císařství, což vás, předpokládám, při vašem rozhledu a inteligenci nepřekvapuje.“ Na japonského generálního konzula v Anchorage se upírá pohled vypoulených, nemrkajících očí.
Japonec přelétne pohledem sloupce znaků napsaných sépiovým inkoustem na vydělané rybí kůži. Chvěje se a potí se mu čelo. „To je šílenství! Takovému terorismu se Jeho Císařská Výsost nikdy nemůže podvolit!“
Posel se usmál, čímž odhalil několik řad jehlovitě ostrých zubů.
„Uvidíme. Fungovalo to už na Féničany. Porovnejte zisky japonských korporací ze zboží přepravovaného po moři s výnosem z lovu velryb. Jste ostrovní stát...“

Probudila ho fanfára, jasná a triumfální.
Heroický bas zapěl:
"Slyšte, fyziky rytíři,
vakuem se zvuk nešíří."
Brýlatý muž vystoupil na pódium a pokračoval:
"Neměl jsem nejdřív tušení,
jakého původu je rušení,
co snižuje kvalitu hovorů zámořských.
Na prahu objevů stál jsem obrovských."
Dramaticky se odmlčel a pokračoval:
"Radioteleskop pak jiní postavili,
do centra galaxie namířili.
A tak, kde nedalo se nic vykoukat,
radiové vlny začli vědci poslouchat."
Rozsvítil se velký transparent a přečetl sám sebe:
"Zpívám tu potichu,
zpívám tu tence,
radiové vlny i zvuk
mají stejné frekvence,
proto jde kosmu naslouchat-"
"Vstávat!"
Zatracené uklízečky! Vzbudit ho před koncem představení!

Potápěč se kochá podvodním světem asi šest metrů pod hladinou.
Najednou ve stejné hloubce vidí nějakého kolegu.
Ten kupodivu nemá žádný dýchací přístroj.
Potápěč sestoupí o další dva metry a druhý ho po chvilce následuje.
Sestoupí ještě hlouběji, ale po pár minutách je druhý zase vedle něho.
Potápěči to nejde na rozum, tak na něj gestikuluje, jako jak to děláš?
Druhý se strašně snaží něco huhlat a vypouští bubliny, ale rozumět mu není.
Tak potápěč vyndá tabulku na psaní pod vodou se speciální křídou a napíše:
"Jak to děláš bez přístroje???"
Druhý mu vytrhne tabulku a napíše: "Já se topím!"

Uhněte! S dovolením!
Dobrý den!
Vy jste ale krásně červený, hmm...
Všichni vpravo! Všichni vpravo!
Pozor!
Slečno, poplavete se mnou ke břehu?
bubly bubly, šplouch
Můžete uhnout?
Hejno, hejno, následujte hejno!
cák cák
Už se barvíte? Já se barvím už dávno, proč se vy ještě nebarvíte??
Plavem dál!
Pozor! Vlevoooo! Vlevo!
Měl bys plavat, měl bys plavat, měl bys pla-vat, pla-vat, pla-vat, když nevíš co, tak plav, plav...
Jděte do háje a nezdržujte!
bubly bubly
Že se nestydíte, takhle před všema!
Vpravo, vpravo, všichni vpravo!
Copak vy tu nejste kvůli tření, jako všichni slušní lososi?!
Skáču!
Já skáču! Bacha! BACHA!