DMD č. 29. pro 29. 4. 2021. Téma: Zaháknutý prasák

Maddie finished the simple mandala and threw the scroll to a wall. As she suspected, the man was drawn to the wall too, hitting it hard and staying pinned.
"Are you okay Prashad?" Ishanvi screamed in fear. "What have you done to him???"
"He's fine. It's a simple binding spell. It wouldn't have worked if his essence wasn't in the scroll though." Maddie shrugged. "Now, will you tell us both who you are and what did you want with her? 'Cause you don't seem like the 'ideal marriage' type."
"Essence? Scroll? What?" Ishanvi was apparently totally lost.
Maddie called backup.

Ona
Pod zavřenými víčky schovává rozpaky a touhu. Vnímá sladkou vůni okamžiku. Pootevřenými ústy vydechuje, pomalu, dlouze, jako kdyby chtěla zahřát a probudit po ránu zkřehléhoho motýlka.
Z jejího nitra uniká sotva slyšitelný vzdech.
Omámená příslibem něžností se zatajeným dechem očekává polibek.

On
Uhlazené vlasy a zjev dobře zamaskovaly pravé úmysly. Skrývaná vilnost se zachytila jako moucha v pavučině cudností. Už se neovládl. Jako chameleon jazyk, střelhbitě vystřelil polibek. Za pózou gentlemana číhá chlípník.
Dekorum tváře popraskalo. Z nitra v prudkém proudu letí úlomky nestoudnosti a dosud utajovaná lascivnost.
Harpuna smyslného chtíče zasáhla cíl. Zasekla se.
Uhrančivé oči zhypnotizovaly oběť.

Na Coruscant se vrátili rychlostí blesku. Mace okamžitě zamířil s posilami do Senátu. Anakinovi nedovolil opustit Chrám.

"Mistře, jestli chcete Palpatina zatknout, můžu vám pomoci..."

"Anakine, poslouchej, tohle je důležité. Pro tvoje vlastní dobro zůstaň. Cítím, že kdybys šel s námi, stane se něco hrozného."

***

Do Palpatinovy kanceláře vtrhl Mace Windu s ostatními jako bouře. Gamorreanského osobního strážce odhodil na stěnu, kde zůstal bezvládně viset. Palpatina ovšem nepřekvapili. Komnatou zavířilo pět světelných mečů ve smrtícím tanci.

***

Anakin čekal v místnosti Rady. Strašlivě toužil jít ostatním na pomoc, ale nakonec převládla důvěra. Důvěra ve zkušenost jeho mistra.

Zůstal, čekal, a doufal.

Plamen krvavě zrudne.
Zčerná do fialova.
Zbělá do ledova.
Vyhasne.
Lada pečlivě smete hrstičku popela do dlaně.
Popel odvane noční vítr.
Okna i dveře jdou otevřít. Žárovky svítí. Telefony se rozpípají nahromaděnými zprávami. Někde v patře zařve televize a rozbije šokované ticho.
Lidé malátně vstávají, podpírají se navzájem, ohledávají pohmožděniny. Starší paní požaduje doktora. Mladík s krvácejícím nosem loví další kapesník. Jeden člověk se nešťastně zapletl do zábradlí, zlomené prsty připomínají obscénní gesto. Černovláska s modřinou pod okem hystericky vzlyká. Další soused hodlá roztrhat nájemní smlouvu. Evžen zmoženě sedí na zemi s hlavou v dlaních.
Lada se pustí do práce.

Je to lump, co si budem povídat.
Přijde, obhlédne teritorium, vybere si pelíšek. Co na tom, že obsazený. On má svůj natrénovaný postup, který vždycky zabere.
Nedřív se do pelíšku vlísne. Sára nebo Zuzi (podle toho, která tam zrovna spí) mu kousíček uhnou, ale radost z toho nemají.
Pak je začne olizovat. Ouška, krk, pod krkem.
Pak přehodí tlapku a přitvrdí. Tu olízne, tu kousne.
Nebohá oběť se začne vrtět.
Když kousání nepřestává, začne se bránit. Strhne se fackovačka, která pravidelně končí tím, že původní obyvatelka pelíšek opustí a roztáhne se tam on.
Zaháknutý prasák. Eh, brácha přítula.
Prostě Goliáš.

Za chvíli zaparkoval před stanicí vůz.
„Herr Kommander, danke,” Alfons se obrátil k veliteli. „Pozdravil bych vás, ale ta šik kazajka mi znemožňuje hajlovat.”
„To je v pořádku, prosím, nastupte si.”
„Počkat, Frau Doktorin pojede s námi!”
Machatá zbledla.
„Ovšem, ale pro ni přistavíme jiný vůz.”
„Doufám, že má Führer k ruce dívky z BDM,” řekl Alfons, když si sedal, „Byl jsem kanec, chápete, ne? Některé mi dokonce říkaly Oberschweine.” Uchechtl se a sedl do auta. „Mám sice zaháknuté ruce, ale zuby, ty si do rána neodpočinou.”
Řidič znechuceně odfoukl.
„Budete spokojen,” zamluvil to velitel a přibouchl dveře.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Zaháknutý Prasák Oháknutý Vepř.
"Ahoj, Viktorko," pozdravil.
"Ahoj, Plasátko," pozdravila holčička, "ty jsi pěkně oblečené!"
"Já si na kůl," zapýřil se host, "hadry potrpím!"
"Taky mám láda hezké šatičky, ale jsem holčička! Tátovi je jedno, co má na sobě..."
"Šak jo, ould skůl, kámo."
"Blzdi, hoste, ještě nejsme kamaládi!"
"Mě si každej oblíbí, se neboj."
"A co ten tvůj pšeškltnutý stín?"
"Toho se nevšímej, ten přijde na scénu, až se tu trochu zabydlím."
"Víš, co nám dávají včely?"
"Med, hany!"
"A plasátka?"
"Hmm..."
"Masíčko!"
A tak se Viktorka a Oháknutý Vepř neskamarádili.