DMD č. 26. pro 26. 4. 2021. Téma: Dal bych si tu čtvrtou

"Ségra ani švára rozhodně ne. Proč by to dělali? A moji ženu do toho už vůbec netahejte. Moment... kdo je ta čtvrtá možnost?" Kyrylovi to vždycky po ránu zapalovalo pomalu. "To myslíte vážně?"
"Můžeme vás snadno vyloučit," promluví Kosturak a vytáhne z kapsy dýku. "Nůž pozná krev, kterou včera zasáhl."
"Aha," řekne Kyrylo přiškrceně. Vytáhne z manželčina šití špendlík, píchne se do prstu a dotkne ostří.
Kapička krve zaplane jasnou zelení.
Ti dva si vymění pohledy, které nevěští nic dobrého.
"Co to znamená?"
"Nemáte popálené ruce," řekne Zarecka. "Jestli chcete zjistit, co se stalo s vaším bratrem, pojďte s námi."

„Kolikátou už si nalejváš skleničku?“ dotazuje se Verča.
„Nevím... třetí?“ hádá Lucka.
„Vždyť já mám teprv první,“ Verča nemůže ze své kamarádky.
„Nojono, piješ pomalu.“ Lucka se už maličko klátí při pití třetí sklenky sangrie.
Je večer, chladno, ale příjemně. Únor v Portu. Nádherné, kouzelné, vtipné místo. Rozfoukaný oceán. Krásný čas. Fajn jídlo.
Němci u stolu za nimi si trochu udiveně prohlíží klátící se Lucku.
Najednou se vznítí od svíčky nedojedený talíř na prázdném stole.
„Je, hele, hoří,“ pronese s klidem Lucka.
Talíř personálem v pořádku udušen.
„Tak co, stihnu čtvrtou, než si taky doliješ?...“ sápe se Lucka po džbánu.

Je pár stupňů nad nulou, fouká vítr, Atlantik se sráží s Dourem v jeho ústí. Voda se proudem valí dolů z kopce. Do kopce se valí Lucka s Verčou. Mají jasně daný cíl. Posvátné místo, kde mají tu nejlepší zmrzlinu, jakou kdy jejich chuťové pohárky okusily. Ve dvou dnech již čtvrtou zmrzku. Čtvrtou dávku. Porci již 10. 11. a 12. Za každou. Lucce se převrátil deštník naruby. Je to dobré, otočí se zády k větru, a ten deštník převrátí na správnou stranu.

Mise splněna. Holky stojí schované pod střechou místního soudu a se zmrzlými prsty drží kelímky s vybojovanou pochoutkou.

Netopýr je prý zvíře, které žere prakticky neustále.
To je ošklivá pomluva. Jíme pouze v pauzách mezi ranním vyspáváním, poledním šlofíkem, odpolední siestou a večerní únavou. Ty zbylé tři hodiny denně se musíme pěkně otáčet, abychom se pořádně najedli. Když je jídlo, neváháme.
Takže jsem se nenechala pobízet a fofrem slupla třetí misku červů, kterou mi krmička přisypala.
Jenže pak už se můj žaludek nezvládl dál roztahovat a prudce se smrštil.
"Blé," sdělila jsem misce a s očekáváním pohlédla na krmičku.
Místo aby mi nasypala čistou čtvrtou misku, řekla "Fakt ne" a strčila mě zpátky do boxu.
Lidi jsou divní.

Hlavně nenápadně, rychle tam, rychleji pryč... Elladan číhal v knihovně a naslouchal. Všude klid. Teď!
Vyřítil se z úkrytu.
Vlasy se mu zježily jako tisíc vykřičníků. Nohy neposlechly, málem zabrzdil až o otcův stůl.
Elrond pozvedl obočí. "Synu?" Držel ten papír.
Ten, který tu Elladan zapomněl.
"Pečlivě sis zapisoval přečtené knihy, vidím," pravil Elrond nevzrušeně.
Elladanovi bušilo srdce až v krku. Pečlivě, zapisoval, jasně. Spíš se musel vrátit najít všechny znova, protože si nepamatoval autory.
"Tuhle čtvrtou bych si s chutí zase přečetl," pousmál se otec. "Válečný kůň. Psal to jeden můj známý."
Elladan nemohl uvěřit, že mu to prošlo.

„Takovou sílu zase Eliška nemá, vždyť by to bylo o strach… Nikdy jsem nezakázal ženám přístup na Karlštejn. Podívej na tu kaši, tohle by byl důsledek,“ poukázal na kouřící kotel. „Král cyperský zase nebyl takový fešák… a mezi námi, o ženy moc nestál.“

Na konci mě požádal o opětovné puštění jedné ze scén.
„Myslíš pane, jak jsi mluvil o českém národu?“
„Ne.“
„Tak tu, jak přijíždíš na hrad?“
Zavrtěl hlavou.
„Tak tedy, jak pánové obdivují krásu obrazů ve tvé kapli?“
Rozčílil se.
„Myslím tu o lásce a nemoci a ty to dobře víš!“
Zasmála jsem se.
„Jak je libo, pane.“

Geonosis, druhý rok války, asi čtyři odpoledne.
Do stanu se zase jednou opíral vítr, nesoucí zrnka prachu a písku. Zase tu byl chamsín, zasypávající mapy a ničící jemnou elektroniku. Zase tu bylo velení VAR, sklánějící se nad stolem s ubohým týraným holoprojektorem.
„Tedy,“ zachrčel Comův hlas z komlinku obaleného jemným plátnem, „propočítal jsem všechno, co šlo. Celkem tu máme osm možností. Mám je zobrazit?“
„Buď tak hodný.“
Holoprojektor trhaně a škrabavě promítl všechny verze blízké budoucnosti. Od oslnivého úspěchu po neméně oslnivý prů... švih.
„No, kdybych si mohl vybrat, bral bych tu čtvrtou,“ zhodnotil čtyřhodinovou práci palubního počítače Nameless Rex.

Vlk vešel do restaurace Babiččiny dobroty. Měl strašný hlad a takové pochoutky, jaké vaří v tomto podniku zbožňoval.

Pohodlně se usadil ve svém oblíbeném rohu a za chvilenku už k němu přiběhl číšník, také vlk.

„Co si dáte, pane?“

„Jaké máte dnešní speciality?“

„Menu 1 jsou jehněčí nožičky v bylinkovém kabátku. Menu 2 je dušené skopové s kapustou. Menu 3 je babiččin jazyk jemně nakládaný v pikantní marinádě. Menu 4 jsou Karkulčina stehýnka s kokosem. Menu 5 je klasika – myslivecký burger.“

„Dal bych si tu čtvrtou možnost.“

„Něco k pití?“

„Ne, dnes spěchám. Povinnost volá. Další Karkulka je na cestě.“

Na hromadě suti za cisternou sedí hasiči. Koluje vodka. V nose štípe spálenina a ještě něco - něco, co nechává kovovou chuť, z které brní jazyk.
“Včera přijeli soudruzi z ústředí,” řekne jeden a přihne si. Poslední lok.
“Z Kyjeva?”
“Jo, z Kyjeva. Z Moskvy.” Prázdná láhev letí na hromadu.
“Viděl sem ty jejich Volhy. Nádhera, auťáky jak tanky.”
Zamlaská.
“No, moc bych sem tyhle fajnový autíčka netahal. Taky by tu mohly zůstat.”
Podívá se bezděčně na cisternu a na hasičské vozy. Ty všechny už musí být dávno kontaminované radiací.
Stejně jako oni sami.
“No nic,” vytáhne čtvrtou lahev vodky. “Popojedem.”

Prvorozený z dvanácti bratrů. Silný a respektovaný. Snad i milovaný.
Na jeho bedrech měla ležet budoucnost a odpovědnost.
Postavil se na stranu otce i sestry. Pevná opora, klidná síla.
Bratři jeho cit pro spravedlnost nesdíleli.
Jejich horké hlavy ho nezmění - příště je zchladí účinněji.
Tentokrát stojí po boku nenáviděného nevlastního bratra.
Protože je to tak správné. Protože otec ho miluje. Možná proto, že on jako jediný si může svou pozicí být jistý.
Mateřský stan ctí, ale z toho druhého se na něj usmívá milenka do počtu.
Otec už ji nepotřebuje.
A syn pro jednou zapomene na pravidla...
Prvorozenství připadne čtvrtému.