Linka 205

„Vzhůru do víru velkoměsta!“ zavelí dáma s kloboukem, když obejdou obchoďák ze tří stran a (konečně!) najdou funkční vchod.
Doktor se podívá směrem k poliklinice, výčitky jemně nahlodávají svědomí.
„Možná bych přece jen měl jít k pacientům...“
Žena se zarazí, podrážděně zamračí.
„Takhle se stavíte k dobrodružství? Celé dny sedíte v ordinaci a teď, když můžete být hrdinou, byste najednou utíkal?“
Bez dalšího slova se otočí a začne si razit cestu davy nakupujících.
Muž zůstane stát, rozpolcený mezi možnostmi, mozek uhání na plné obrátky.
„Já myslím, že doktoři jsou taky hrdinové,“ usměje se na něj chlapec povzbudivě.
No jo, hrdinové...

Než se oba dospělí vzpamatují, celá výprava míří na hřiště.
Zatímco chlapec testuje skluzavku, dáma s kloboukem zpovídá jednu z maminek, které se mezi nohama motá dítě - a pes!
„Řidič? No já nevím, vypadají všichni stejně. A pejskař? Možná zkusit zverimex na Krakově, třeba tam nakupoval granule...“
„No jistě! Skupino, vyrážíme!“
Procházkou zamíří k obchoďáku.
„Taková milá paní, to už se dneska jen tak nevidí,“ rozplývá se dáma.
Doktor podrážděně namítne: „Ten její čokl občůral celé hřiště!“
„No… tak asi ne tak skvělá.“
„Nepůjdete ji zmlátit, že ne?“
„To jen když se nudím...“
Přikývne.
„Dejte vědět, až to bude hrozit.“

Dáma s klouboukem se v odpověď usměje. Má prostě skvělý tým.
Na chvilku si představí, jak by dnešek vypadal, kdyby všechno šlo jako normálně. Dojela by do obchodu, pak přejela do dalšího, potom se s těžkým nákupem táhla domů jak soumar. Tak s tím už je konec!
„Musíme vymyslet, kde začneme.“
Muž souhlasně přikývne a pak navrhne: „Neříkala jste něco o jezevčíkovi? Můžeme se poptat mezi pejskaři.“
Během chvilky se rozproudí divoká debata. Mají nejdřív zkusit Velkou skálu? Nebo snad Čimičák? A nebyla by taktičtější psí louka?
Po pěti minutách je chlapec otráveně přeruší: „Můžu si jít hrát na hřiště?“

Dáma s kloboukem usoudí, že začít s pátráním můžou kdekoliv, a tak před Dunajeckou významně pokyne ke dveřím. Rozkaz je jasný.
Když vystoupí, zahájí strategickou poradu.
„Jako první provedeme kontrolu zásob. Jak jsme na tom s jídlem?“
Muž vytáhne chleba se šunkou, chlapec krabičku s pečlivě nakrájenou zeleninou a k tomu sušenku. Žena spokojeně přikývne.
„Teplé oblečení? Dost pití? A co dovednosti? Umíte něco?“
„Já už umím číst!“ pochlubí se chlapec.
„Dělám chirurga,“ ozve se muž. „A vy?“
„Umím mlátit lidi holí,“ usměje se žena hrdě.
Chvíli je ticho.
„Copak?“
Doktor pokrčí rameny: „Jen přemýšlím, kolik vašich obětí jsem ošetřoval...“

Než dojedou na Sídliště, je si dáma s kloboukem jistá, že od řidičky se nic nedozví.
Než dojedou ke Krakovu, dá dohromady tříčlenný pátrací tým.

„Nechce jet se mnou?“
Muž překvapeně zamrká.
„Musím do práce.“
Probodne ho pohledem. Málokdy něco opravdu musíme.
„Tohle je… No tak dobře.“

„Vy někam jdete?“ zajímá se chlapec.
„Budou z nás detektivové.“
„A můžu taky?“

Nakonec se otočí na holku vzadu. Nepravidelně sestříhané vlasy jí trčí do všech stran.
„Budete taky detektivka?“ zeptá se kluk nadšeně.
„Detektivka? Tak to fakt ne. Navíc ty bys měl jít do školy. A vy dva sedět za únos dítěte.“

Holka se sluchátky nastoupí a svalí se na svou oblíbenou sedačku, ale všichni ostatní zůstanou zaraženě stát na zastávce.
„Tak jedem, nebo co? Takhle tu budem ještě zejtra,“ ozve se zevnitř.
Jako první se vzpamatuje dáma s kloboukem.
„Proč tu není ten normální řidič?“ štěkne rozčileně. Každý den ji zdravil. A za oknem míval plyšového jezevčíka.
„Co já vim… Tak jedete?“
Muž i chlapec nastoupí. Dáma s kloboukem na chvíli zaváhá, kytky v kostele čekají a ještě přece chtěla nakoupit. Nakonec ale rázně zavrtí hlavou, usadí se na přední sedadlo a nakloní se k řidičce.
„Teď ale vážně. Kde je?!“

Sedí v kuchyni, pomalu listuje reklamními letáky. V Bille mají banány za dvacet pět, v Lidlu jen za dvacet dva, ale zase je to dál a ji poslední dobou hrozně bolí záda. Nerozhodně si povzdechne - Penny je taky z ruky, ale zase tam mají levnější tvaroh a ona…
Znechuceně letáky odhodí, oblékne si kabát a vyrazí ke kostelu.
Na zastávce absolvuje svůj ranní rituál - kývne na muže, usměje se na chlapce, pohorší se nad holkou se sluchátky, která ji jako vždycky ignoruje. Pak se odvrátí, autobus zrovna vyjíždí ze zatáčky.
Jenže něco je jinak. Za volantem sedí úplně cizí žena.