Rakušáci

Obrázek uživatele kytka

Hodina rozhodnutí

Fandom: 
Varování: 

Náboženské motivy

Drabble: 

Dveře zaskřípěly a Tonku ovanula důvěrně známá vůně vosku a sladce hnilobný pach liliových květů. Věčné světlo se v průvanu zachvělo.

Když poklekla před oltářem, jako kdyby zaslechla burácet ukradené zvony. Je to dobré znamení, nebo špatné?

Oknem dopadá na dláždění rozčtvercované světlo měsíce. Mám - nemám, odpočítává Tonka rozhodnutí v ruské ruletě života a smrti. Tvář světce ze sedmnáctého století upřeně hledí na skvrnu ve druhém čtverci zleva. Mám.

Odpusť nám naše viny a zbav nás toho zlého.
Slyšíš mě, bože, nebo jsi nás už dávno opustil?

A pak, přesně ve chvíli, kdy k němu stočí pohled, věčné světlo zhasne.

Závěrečná poznámka: 

Věčné světlo má symbolizovat v kostelech přítomnost boha.

Letos duben utekl ještě rychleji než jindy. Moc děkuju sosačkám za organizaci téhle skvělé akce a čtenářům za laskavé čtení a komentáře. Snad zase za rok!

Obrázek uživatele kytka

Spodní proud

Fandom: 
Drabble: 

Řeka má barvu bílé kávy, valí se pod nimi tiše a záludně, hladká jako melasa, zdánlivě klidná. Vojtěch vyndá stéblo z pusy a pustí ho do vody. Proud ho stáhne, zmizí hned.
"Ublížil ti?"
Tonka zavrtí hlavou.
"Tak ti vyhrožoval?"
"Ne... Jo! Já nevím."
"Jak nevíš?"
Tonka žalostně pokrčí rameny. "Je tak elegantní, tak uhlazený, řekne slovo a může to být lichotka i hrozba."
Sevře zábradlí lávky tak pevně, že cítí, jak se jí do kůže zadírají třísky.
"Bojím se, Vojtěchu."
Zrzek přikryje její ruku svojí dlaní. Tonka pustí klandr a najde útěchu v jeho pevném stisku.
"Drž mě."
"Držím."

Obrázek uživatele kytka

Táta nebo rebel

Fandom: 
Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na https://sosaci.net/node/56982

Fotka je ze stránek vitorazské obce Halámky (halamky.cz) Na ní by se skutečně mohly postavy potkat.

Drabble: 

U řeky natrefí na Vojtěcha, opírá se o chatrné zábradlí lávky, jako kdyby tu na ni čekal. Nejspíš opravdu čekal.
Chytí ji za ruku a trhne k sobě, až se pod nimi lávka zhoupne.

"Co to provádíš, zbláznila ses?"
"Nevím, o čem mluvíš."
"O tomhle," popadne ji za zápěstí a strčí jí před nos proutky kočiček.
"Snad nežárlíš," odsekne jedovatě.
"Nevíš, s čím si zahráváš," syčí jí do obličeje. "SS Sturmbauführer? Vážně?!"
"A ty si hraješ na co? Na nějakýho ztracenýho rebela? Antinacistu? Nebo na mýho tátu!?"
Několik vteřin si vztekle zírají z očí do očí.
Potom se Tonka rozpláče.

Závěrečná poznámka: 

Punk v době nacistů fakt nemám. Ale Vojtěch je proti nacismu, vždycky sám sebou a odmítá se přizpůsobit. Velká část jeho sousedů ho určitě považuje za rebela.
Rozhodně nechci znevažovat odvahu vymezit se proti zlu. Jestli téma neuznáte, nebudu se zlobit.

Obrázek uživatele kytka

Rakušáci

Fandom: 
Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Trocha sebeprezentace.
Obrázek malovala umělá inteligence. Kdo by si chtěl taky pohrát, tady máte hřiště, kde není potřeba účet: https://dream.ai/create

Závěrečná poznámka: 

Už jsem kdysi jednu upoutávku dělala, můžete porovnat: https://www.sosaci.net/node/39870
Mně se víc líbí ta první, ale tady zas mám "vlastní" obrázek.

Obrázek uživatele kytka

Na ostří nože

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na: https://sosaci.net/node/56859

Drabble: 

Auto se tiše sune za nimi jako šelma, která čeká na pánův pokyn, že smí zaútočit.
Důstojník pustí její ruku a sáhne po dýce u pasu.
„Ukázalo se, že ten Untermensch se nějak dostal k zásilce červeného kříže. Čokoláda i tabák, všechno jeho zboží pocházelo z balíčků pro francouzské zajatce.“
Tonka hypnotizuje ostří v jeho ruce.
„Nejsou tyhle věci dobře hlídané?“
"To jsou, samozřejmě,“ odpoví netrpělivě. „Nemůžu vám prozradit podrobnosti, ale chtěl jsem říct tohle: Nelitujte ho."
"Ale..."
Usměje se a podá jí tři proutky kočiček.
"Nebojte se, už ho nikdy neuvidíte."
Dýka vklouzne do pouzdra.
Mou ctí je věrnost.

Závěrečná poznámka: 

Mou ctí je věrnost bylo motto Zbraní SS. Bylo vyryté na služební dýce (a vytlačené na opasku).
V některých zemích je zakázané jeho použití.

Pokračování: https://sosaci.net/node/57096

Obrázek uživatele kytka

Kriminální případ

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rozhovor před https://www.sosaci.net/node/56398
Esesák vyhledal Tonku, aby s ní mluvil o Hloupým Franckovi, který ji den před tím napadl, když od něj Tonka chtěla koupit čokoládu. To ale zatím esesman (snad) neví.
Jak to bylo s Hloupým Franckem tady: https://sosaci.net/node/52074

Drabble: 

„Ukázalo se, že toho vašeho člověka už měli v hledáčku kolegové ze sicherdienst.“
„Z kriminálky?“
„Na ja. Nezajímá vás proč?“
„Proč?“ zeptá se poslušně.
„Obchodoval na černém trhu. Šlendrijánsky samozřejmě, ale nabízel luxusní zboží: cigarety, kávu, čokoládu.“
Dlaň položí Tonce na předloktí.
„Věděla jste to?“
Uhrančivýma očima ji drží v šachu, Tonka nedokáže uhnout pohledem. Pomalu zavrtí hlavou.
„Gut,“ přikývne Němec spokojeně, divný okamžik pomine. Tonka překvapeně zjistí, že je zavěšená pod jeho loktem. Pokusí se vyklouznout, ale jeho ruka ji tlačí jako páka.
„To byla chyba.“
Tonka se zachvěje, ale on zlehka pokračuje: „Tím noblesním zbožím na sebe upozornil.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele kytka

Šturm

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB jak vyšité.

Navazuje bezprostředně na https://sosaci.net/node/56415

Drabble: 

Jak Hanina vidí chlapa k světu, hned šturmuje do útoku, žádný vojáček u ní nemá dispens. Bylo jasné, že ji takový krasavec nenechá v klidu.

"Jdem," zavelí a popadne kamarádku pod paží.
"Co děláš, pusť," panikaří Toni, ale Hanina už se prodírá davem jako ledoborec skrz Nordpolarmeer; Tonku vleče s sebou.

"Meine Damen," naznačí Niklas úklonu, jako nějaký filmový hrdina. "Co pro vás mohu udělat?"

Tonka cítí, jak se jí krev žene do tváří, ale Hanina je ve svém živlu. Rozdává úsměvy a koketní pohledy, natřásá se jako korouhev ve větru.

Tonka pozoruje, jak mu na holinky padá cigaretový popel.

Obrázek uživatele kytka

Vzpomínka na letní odpoledne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nějak mě Tonka inspirovala.
Nesoutěžní.

Drabble: 

Ta vzpomínka je úplně živá.
Vojta Vlček mhouří oči proti slunci a v puse žmoulá stéblo.

"Vždycky máš možnost volby. Buďto to uděláš, nebo ne. To rozhodnutí je jenom na tobě, Divoženko."

Tenkrát ho div neuctívala jako starozákonního proroka, každé jeho slovo byla ochotná testat do kamene. (A jeho iniciály vyškrabala do lavičky u křížku.)

"Potíž je v tom, že každý rozhodnutí něco stojí. Ten, kdo říká, že nemá na výběr, ten jenom není ochotný tu cenu zaplatit." Zasměje se a stéblem trávy ji zašimrá na nose.

Vojtěch ochotný platit byl. Jenomže Vojtěch byl radikál.
Tonka je z ceny vyděšená.

Obrázek uživatele kytka

Jediný letmý pohled

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Je tady," sykne Hanina, když vycházejí po šichtě z dílen.
Tonka si dovolí jediný rychlý pohled. Stojí tam, co včera, co každý den v poslední době. Když se jejich oči střetnou, kývne hlavou, od stříbrného odznaku na čepici se odrazí odpolední slunce.

"Pozdravil mě!" stiskne jí Hanina předloktí, "vidělas to?!"
"Jak poznáš, že zdravil tebe?"
"Bože, Toni, tys ještě takový dítě!"

Tonka myslí na jeho chladné rty, na chlapecký úsměv, na hřejivou dlaň mezi svými lopatkami. Myslí na jeho znepokojivé oči, tmavé oči beze dna. Myslí na pověst bezcitného zabijáka a cítí se úplně ochromená.

Kéž by ještě byla dítě!

Závěrečná poznámka: 

Tady pro zájemce ta čepice. Sami se můžete rozhodnout, na kterém odznáčku se to světlo odrazilo.
http://ondrejbulant.cz/wp-content/uploads/2016/07/IMG_2366-1.jpg

Obrázek uživatele kytka

Mlha na blatech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

I letos aspoň jeden střípek.
Hezký oficír se poprvé s Tonkou setkal tady: https://sosaci.net/node/51878

Drabble: 

Brodí se mlhou, Tonka a hezký oficír, brodí se mlhou jako by všechno zmizelo a zůstali jen oni dva. Tonka stírá bosýma nohama mokro z trávy, stébla jí studeně hladí lýtka, cítí to, i když je v bílém prázdnu nevidí.

Potom její ruku sevře teplá dlaň a Tonce jako kdyby mokrá ostřice přejela od lýtek přes bedra až k zátylku. Otočí se, rukou zavadí o hrubou tkaninu uniformy.

"Co byste dělala, slečno Nino, kdybychom zůstali na celém světě jen sami dva?"

Uhodl, na co myslela?
Bílá mlha rozpouští okolní blata, pohltila válku i všechny námitky.
Zůstali jenom ona a on.

Obrázek uživatele kytka

V předvečer října 1938

Fandom: 
Drabble: 

„Hänsl, snad bychom měli ještě všechno zvážit. Válka na spadnutí, spousta sousedů už je pryč.“

„Marie! To už jsme přece probírali.“

„Povídá se, že nás Čechoslováci chtějí postřílet. Zabijou nás, Hans! Všechny nás zabijou, abychom jim nevpadli do týla.“

„To je přece nesmysl!“

„Jak to můžeš vědět? Nevíš! Nic nevíš, jen jim pořád věříš! Kvůli Tobě tady nakonec všichni pochcípáme!“

„Marie, uvažuj. Čechoslováci se zakopali v těch svých betonových bunkrech a budou v nich sedět, dokud nebude po všem. Byli by blázni, kdyby ne. My nejsme v jejich týle.“

„Pravda." Máti se zlomí hlas: "My zůstaneme mezi nimi a Němci.“

Závěrečná poznámka: 

Drabble popisuje dilema usedlíků z Vitorazska, které bylo připojeno k Československu až v roce 1920. Většina z nich si podržela rakouské občanství, i když měli českou národnost.

Obrázek uživatele kytka

Rizika černého obchodu

Fandom: 
Drabble: 

„Možná, když na mě budeš hodná…“ Hloupej Francek z huby setře slinu, strčí ruku do poklopce a nenechá ji na pochybách, jakou cenu za zboží požaduje.

Tonka na něj dvě vteřiny nevěřícně zírá, než do ní vlítne zlost:
„Nech si zajít chuť, idiote!“

„Neřikej mi tak!“ zaječí Francek, "neřikej, neřikej, neřikej!“ Smýkne s ní stranou, společně padnou na bočnici vagonu, hlava jí křísne o plechovou stěnu. Páchne potem, šmírem a kořalkou, prská jí do ucha svou nekonečnou litanii, divně mlaská a srká sliny skrz zuby, Tonka cítí jeho dech na tváři a jeho pazoury všude, všude.

Někde blízko třeskne výstřel.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování tady: https://sosaci.net/node/51878

A pro věrné čtenáře bonusová otázka: Hloupej Francek se objevil už v Padesátce. Schválně, jestli vás napadne, jakou roli tam sehrál.

Obrázek uživatele kytka

Čokoláda zhořklá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Předcházející: https://sosaci.net/node/51878

Drabble: 

Když Francka prošacujou, kromě pracovní knížky objeví i tabulku čokolády. Té čokolády, kterou by teď měla v kapse Tonka, kdyby Francek z obchodu necouvnul.

Tonku zamrazí. Francek se tahá za podolek, vychytrale se šklebí a očima těká mezi ní a Němci. Kdoví, co esesmanům napovídá, jen aby si zachránil krk. Do Tonky vjede taková zlost, až skoro zalituje, že ho ten hezoun přecejen nezastřelil.

„Uprav se,“ poručí oficír, zatímco listuje arbeitsbuchem.
Zpitomnělý Francek si roztřesenýma rukama prohrábne vlasy.
"Schnell!" nakopne ho jeden z vojáků do zadnice, takže mu to konečně dojde a natáhne si na holičky gatě.

Potom ho odvlečou.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování tady: https://sosaci.net/node/51944

Téma se tam jen mihlo, ale zato dvakrát:
1)Tonka má takovou zlost, že chce Francka nechat na holičkách.
2)Francek si natáhne na holou/na holičky gatě a doufám, že si je tam i nechá.

Obrázek uživatele kytka

Vzít si to na svědomí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ještě jednou Rakušáci.
Docela bezprostředně navazuje na https://www.sosaci.net/node/51878

Drabble: 

Důstojník mlčky kouří a pozoruje ji zpod štítku čepice se smrtihlavem. Pak se zeptá: „Co je zač ten untermensch? Jste přátelé?“

„Ovšemže ne!“

„Potom mě překvapuje, že ho chcete chránit. Když ho nezastavíme - vy a já - ublíží další dívce. Tentokrát doopravdy. Vezmete si to na svědomí?"

„Nechci mít na svědomí jeho smrt," odpoví okamžitě, ale hluboko v její mysli se potichoučku rozezpívají pochybnosti jeho hlasem.

"Samozřejmě," usměje se skoro laskavě a štíhlými prsty oklepe popel z cigarety, "skutečnou štěnici ale přece také zašlápnete. Bez váhání. Bez lítosti.“

Pustí nedopalek cigarety na zem a důkladně ho zadusí špičkou holínky. Velmi důkladně.

Obrázek uživatele kytka

Kluk z reklamního plakátu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Předcházející: https://sosaci.net/node/52074

Drabble: 

Tonka klečí v písku, opřená dlaněmi o zem, snaží se dýchat a čeká, až se svět přestane houpat. Když zvedne oči, vmžiku pochopí, proč ji ten mizera Francek konečně pustil.

Vypadá to skoro jako scéna z propagandistického plakátu: Padouch tu stojí v podvlíkačkách na půl žerdi, zatímco elegantní důstojník SS mu drží u hlavy revolver.

„Schießen Sie nicht, mein Herr!“ vyděsí se Tonka. „Proboha nestřílejte!“

Esesák k ní natočí tvář. Jako by vystoupil z reklamy od Bosse: vysoký, štíhlý, s nápadnými lícními kostmi.

V čepici s totenkopfem.

„Warum nicht?“ zeptá se klidně. „Dejte mi jediný důvod, Fräulein. Proč bych neměl?“

Závěrečná poznámka: 

Pokračování tady: https://sosaci.net/node/52045

Doufám, že důstojník z plakátu bude dostatečný expert přes dobovou módu.
Mimochodem, věděli jste, že uniformy pro wehrmacht i SS navrhoval Hugo Boss?

Obrázek uživatele kytka

Noční můra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Pro nejvěrnější fanynky Tonky a zrzka Vojtěcha :-)

Kousek z chybějící části. Tonka se kdysi vydala na hranici zachraňovat jistou městskou paničku. Tu už na blatech nenašla, ale jak se dostala zpátky domů?

Drabble: 

Tonka visí Vojtěchovi na zádech a on ji vleče fujavicí jako pytel mouky, boří se do sněhu, padá na kolena a ztěžka vstává, a když mu stačí dech, tak kleje a nadává a vzývá Boha divnými rouhačskými slovy.

I táta se modlí, ten ovšem pokorně, odříkává Vaterunser tak úpěnlivě, až se Tonce svírá srdce, chce se přidat, ale nemůže si vybavit německá slova a tak jen opakuje Vater unser im Himmel, Vater unser, stále dokola.

Vater vrávorá před nimi s petrolejkou, světlo se houpe a komíhá, vlastně se houpe celý svět, a Tonce je zle, Bože im Himmel, vážně zle.

Obrázek uživatele kytka

U odvodu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám jednoho svého oblíbeného Zrzavce, modří vědí.
Tady nabízím krátký (zatím nepublikovaný) úryvek z Rakušáků. Omluvte kvalitu obrazu, většina padla jako oběť krácení :-)

Drabble: 

„Co ty jsi?“ vyštěkne oficír na Vlčka.
Zrzavec vypne hruď jako pitomej sokolík: „Já jsem Čech.“
Ani by to nebyl on, kdyby nebyl vzpurnej i před Germány.

Důstojník se nad ním hrozivě tyčí a dlouze mu z výšky zírá do očí. Pak mu zničehožnic zaboří ukazovák do břicha a hrozivě odsekává po slabikách: „Un-mö-glich!“

„Jsem Čech,“ opakuje zrzavec.
Koba nestačil zaznamenat, co se vlastně stalo, ale zrzek se najednou válí na zemi.
„Auf!“ zařve lajtnant.
Vojtěch se pomalu sbírá, hřbetem ruky si rozmazává krev po tváři.
„Jsem Čech.“

„Na gut,“ kývne oficír a v očích mu zlověstně blýskne, „na gut.“

Závěrečná poznámka: 

Všeobecně se má zato, že Češi rukovali do wehrmachtu pouze jako dobrovolníci. To ale platilo pouze pro Čechy na území Protektorátu. Češi, kteří se narodili v Sudetech starousedlíkům (a v Sudetech zůstali i po 1938) byli automaticky považováni za říšské občany a vztahovala se na ně tedy branná povinnost. Vykroutit se z ní bylo hodně obtížné.

Obrázek uživatele kytka

Lidový soud v Třeboni

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jeden střípek z mezery mezi poslední kapitolou a epilogem Padesátky.

Drabble: 

Při každém slovu veřejného žalobce se mu do spánku zaboří neviditelný, ale zatraceně ostrý průbojník. Tváře soudců z lidu mu rozmazaně plují před očima. Poznává dva sosáky, zrovna ty dva, co ho tenkrát napadli na blatech. Zdá se, že svůj příděl Štěstěny už vyčerpal.

(Hořce se ušklíbne a vzápětí toho zalituje: rána na tváři se zase bolestivě ozve.)

Přesně, jak se říká: Štěstí v lásce, smůla ve hře. Smůla ve hře, šumí Ohře. Ne, to šumí lidi v sále. Měl by se soustředit, ale nemůže si vzpomenout, proč vlastně.

Všechnu sílu vynakládá na to, aby stál zpříma. Na ostatním nezáleží.

Závěrečná poznámka: 

Sosáci byli příslušníci Stráže obrany státu, oficiální ozbrojené organizace z doby před obsazením pohraničí.

Obrázek uživatele kytka

Epilog - Tábor 1965

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Čtyřicet

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Devětatřicet - ráno

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Osmatřicet - za rozbřesku

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Sedmatřicet

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Šestatřicet - v noci

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Pětatřicet - pokračování

Povídka: 
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro ty, co už jsou přeslazeni cukrovím.

Obrázek uživatele kytka

Pětatřicet - stejný den po nešporách

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Třiatřicet - 24. května 1945 po poledni

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Dvaatřicet - 24. května 1945

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Jednatřicet - 23. května 1945

Povídka: 
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Edit: Musela jsem text mírně upravit, měla jsem v něm chybu v reáliích ohledně ústroje.

Stránky

-A A +A