Příběh služebnice

Nebezpečné bylo, že nás kdykoliv mohli zabít. Jen tak, nemuseli nikomu nic vysvětlovat. Jakmile přestaneš být vhodná nebo začneš být nepohodlná, systém se tě zbaví.
Nebezpečné bylo, že jsme neměly co ztratit. Nebo alespoň většina ne. To byly ty šťastnější, které se vrhaly kupředu bez strachu ze smrti. Vsadily všechno, co měly – svůj život. Výhrou byla svoboda.
Pro mnohé z nás ale tahle sázka jednoduchá nebyla. Měly jsme rodiny, nebo jsme si to alespoň myslely. Dávalo nám to sílu se každý den probudit. Být opatrné. Podvolit se. Smrt nebyla svobodou, ale selháním.
Jako celek jsme měly sílu. Jen ji sebrat.

Martha.

Pro ně se jmenovala jenom Martha, a pak už ani to. Pak už byla jenom Zrádkyně, jenom Hříšnice, jenom varování pro všechny, co milovali jinak. Bezcenná.

Glenová.

Pro ně byla jenom Glenová. Jenom majetek, služebnice, nositelka života, která musí být chráněna před vlastním rozhodováním. Vzácná.

Bezcenná. Vzácná. Mezi těmi slovy nebyl žádný viditelný rozdíl. Jedna skončí na Zdi a druhá na zádech.

Byl to hřích v jeho očích, ale břevno už nevidí.

Nač se zpovídat, když ve svých očích jsou bez viny.

Martha. Glenová. Znali je jenom takto, ale ony se znaly navzájem.

Budiž pochválena, Lauro. Budiž pochválena, Emily.

Na začátku řekli, že pro naše dobro.
Naše menší dobro; to, co přišlo pak, je pro větší dobro.
Zázrakům se někdy musí trochu pomoct, přece taky chceme lepší svět, a jestli nechceme, tak jaký máme smysl?
Počítám dny, počítám kroky a počítám ty dny.
Měla jsem být opatrnější. Myslím, že mě sledují ještě víc, skláním tvář, snažím se být neviděná a neviditelná a nevidět.
Každý měsíc jsem se modlívala, aby ne, a teď se modlím, aby.
Jestli mě sledují, je to poslední šance na záchranu.
Modlím se o ten zázrak, a to přece chtěli.
Možná už jsem ta správná ovečka.