Píseň ledu a ohně

"Vaše výsosti, navrhuji, abyste do souboje s Wellingtonem poslal místo sebe náhradníka. Myslím, že sir Gregor Clegane je ideální kanditát."
"Já ti nevím Zmijáku, slyšel jsem, že je to vražedný maniak, co vyvraždil půl rodiny."
"Ale ne, jeho otec se nešťastnou náhodou při lovu střelil do zad a jeho sestra si při česání omylem uřízla hlavu."
"A co ten jeho bratr?"
"Usnul příliš blízko krbu."
"A co první dvě manželky?"
"Čtyřnásobný pád na nůž a zásah padající taškou se střechy."
"Teda řeknu ti, Zmijáku, je mi sira Gregora líto. Tolik nehod v rodině..."
"Neznám většího smolaře. Snad kromě Jindřicha VIII..."

Seděl ve svém křesle, upíjel z poháru vína a pozoroval ruch kolem sebe. Služky s košťaty a hadry, sluhové s koši dřeva do krbů, o vůních začínajících se linout z kuchyně nemluvě... Co nevidět jistě dorazí i kapela. Všechno musí být perfektní, než přijede ženich se svým doprovodem. Dal si další doušek vína. Ach, ty svatby, zasnil se, sladký hlas zvonů, ale předtím všechno to smýčení, výzdoba, vaření, pečení, víno - ano, spousta vína -, broušení mečů a seker... Stařičký lord Walder Frey si opět usrkl ze svého poháru. A svatební oznámení. No ovšem, ještě je třeba poslat havrana do Králova Přístaviště.

Cítil, jak je země pod sněhovou krustou nasáklá krví a dusí se kostmi a kroky Jiných.
Pak vzlétli draci, zavyli zlovlci a on s nimi.
Bylo neuvěřitelné vidět po té nekonečné noci na polích první úrodu. Zimohrad byl spálený kmen obrůstající zelenými výhonky a vazalové žádali, aby se aspoň Arya provdala za seveřana.
„Myslíte, že se má sestra nechá k něčemu nutit?“ zeptal se. To je umlčelo. Aryiny výboje byly pověstné. Tentokrát s ní jel Rickon a...
„Budou v pořádku,“ ujistila ho tiše Sansa. Dala malé Catelyn do černých vlasů chrpu. Holčička upřela na Brana šedé oči a usmála se.

Našla tu bílou věc v řece a plavala pro ni. Její pach byl tak špatný, že se jí zvedal žaludek a chlupy, ale pod ním byl nádech vzpomínky, vřelé, sladké, pravý opak bezvládného mokrého těla. Sevřela ztuhlou paži v čelistech. Táhla mrtvou ke břehu a vodou vlály vlasy.
Vstaň a jez a poběž s námi, prosila ji v duchu.
Musí ji dostat na souš, aby její vlasy byly krásné a kaštanové a její oči se otevřely v laskavé modři.
Když ráno snídali, Sandor zamumlal: „Ta věc s tvou matkou…“
„Vím, že je mrtvá. Viděla jsem ji ve snu,“ odpověděla Arya.

Vrchní spížný se zahekáním postavil sud na zem a jal se ho otevírat. V kuchyni byl hluk kvůli hudbě z oslavy a hlasům kuchtíků, kuchařů, děveček, nádeníků a několika zatoulaných nenažraných hostů ze všech koutů země.
Začal vykládat maso ze sudu a horlivě se přitom modlil k Sedmi. Tohle byl předposlední sud soleného který ještě ve skladu měli. A jestli mají Starkové pravdu a zima se blíží.
To nebude dobré.
Kolem prošla děvečka s nádherně vonícím obrovským svatebním koláčem plným tak vzácného masa.
Hudba z trůnního sálu náhle zmlkla a pak začaly hrát Deště Kastameru.
Spížný si oddechl, jídlo vystačí.

Zpočátku byl obezřetný. Bolestivě si uvědomoval své nedostatky. Raději se tvářil cynicky a trousil kolem sebe ironické průpovídky.
To byla ale jen skořápka, ochrana před vnějším nepřátelským světem. A ona narušovala jeho obranný val – postupně, den za dnem. Až zůstal zcela bezmocný.
Narazil… Opět. Nikoli poprvé a velice pravděpodobně ani naposled. Bolelo to však stále stejně…
Když si uvědomil, že je obviněn ze smrti Joffreye… přišlo mu to vtipné.
Když ji slyšel mluvit před tribunálem… byl zoufalý.
Když ji našel v posteli svého otce… byl vzteklý.
Jeho naděje byly zase jednou zmařeny. Zmařit pár životů se jevilo jako přiměřená protihodnota.

Brienne se muži začali dvořit, až když ji král Renly přijal do své družiny. Nechápala to. Neměla s tím zkušenosti.
Ukázalo se, že právě o to šlo, protože se vsadili o její panenství.
Nechtěla žádného z nich už nikdy vidět, ale Lovecký se jí držel jako klíště. Urážel ji, ale zastal se jí proti vlastnímu veliteli. Nabídl jí sňatek, jen aby získal ruku dědičky Tarthu. Potom jí pomohl v boji s psanci.
Když mu kvůli ní hrozila oprátka, neproklel ji. Jen jí se slabým pousmáním řekl, že se za něj měla provdat. Teď jsou odsouzení zemřít jako panna a chuďas.

Některé hry jsou důmyslnější než jiné.
Mohou vám dodat pocit vítězství a moci. Pocit radosti z dobře udělaného tahu. Nebo vám mohou dát ochutnat prohru. Záleží na tom, jak moc chápete jejich pravidla...
Není podstatné, že máte čtyři tisíce věrných mužů.
Nesejde na tom, že je váš rod čtyři tisíce let starý.
Vaše pozemky čtyři tisíce líg rozsáhlé.
Vaše osoba čtyřitisícekrát vážená.
Nic z toho nemá cenu. Ani těch čtyři tisíce zlatých, které stejně nejste ochotni nabídnout.
A vaše čest? Nebuďte směšní.
Pokud nepochopíte princip hry, jste ztraceni. Možná i tehdy, když ho pochopíte...
Bohužel.
Zpátky na start, Eddarde Starku.

Čekala než Neposkvrnění odtlačí velký balvan, přivalený ke vstupu do podzemí.
Jakmile bylo hotovo, nadechla se . Musela si dodat odvahu. Své děti neviděla od doby, kdy je nechala zavřít.
Připravená začala sestupovat dolů do temnoty.
Každým krokem se přemlouvala, udělat další. Mezi lidmi nemohla ukázat strach. Byla Daenerys za bouře zrozená, matka draků, nespálená, mysha, stříbrná královna, královna Andalů, Rhoaynů a prvních lidí, Paní sedmi království, Khalessi velkého trávového moře, lamačka řetězů, královna Meereenu a princezna dračího kamene.
Tady? Tady strach tajit nemusela.
Sešla na dno hledíc do temnoty. Nic neviděla. Postoupila ještě krok když tu najednou, tam ve tmě!