Záchranná stanice záporných postav

Hledání práce, znáte to. Dělal jsem věšák v metru, ale někdo na mě neustále lepil žvejkačky. Tak jsem jednou odpověděl na inzerát o hlídání dětí.
Byly to zelený, svraštělý stvořeníčka, jejichž rodiče mi neukázali, za což jsem upřímně vděčnej. Ale stejně jsem je měl rád: pořád nesrozumitelně žvatlaly, a to tomu nejstaršímu bylo určitě aspoň čtrnáct.
Jednou přišli z agentury s nějakou rybou, co mi strčili do ucha.
Potom si pamatuju jenom pohled na tu nejmladší, tříletou, a hlas, co mi zaduněl v hlavě:
"Ó fretná chrochobuznosti..."
Omdlel jsem.
Agentura pak usoudila, že na tohle nemám, a přemístila mě sem.

Tohle téma jsem furt odkládal. Jenomže pak začli prudit shora, přišla kontrola a už nebylo zbytí.
Tak jsem teda koupil pár rohlíků a flašku vodky a povídám, pojďme se bavit o vašich rodinách.
Voldemort na mě vrhnul pohled, na kterej dlouho nezapomenu.
Vlk zavrčel, že po tom fiasku s tou červenou čúzou na všechny rodiny světa kašle.
Sauron se rozchechtal tak, že ze stropu začal padat perník.
Santera chytnul rapl a nezklidnil se, dokud nedostal svůj dopisní papír.
Ježibaba křečovitě sevřela lopatu, ale pak na mě mrkla a řekla: "Kdo s váma potřebuje rodinu?"
Nakonec jsem tu vodku potřeboval sám.

Jednou Pažout povídal Horáčkovi, dočetl jsem se o Záchranné stanici záporných postav, tam bychom měli zajít, jestli existují nějaké záporné postavy, tak jsme to my!
Horáček souhlasil, jenomže pracovník Záchranné stanice na ně koukl a řekl, vida, Pažout s Horáčkem, vy přece žádné záporné postavy nejste, pánové, to jste měli přijít, když jste ještě chodili do 3.B, teď jste postavy kladné a oblíbené, sestím smiřte!
Když se ocitli za dveřmi, řekl Pažout, nikdo nás zachraňovat nebude, zbyli jsme jeden druhýmu, a Horáček řekl, to se mi líbí, a Pažout řekl, Horáčku, sice mluvíš jako fejsbuk, ale stejně tě miluju!

Objevil se jednou k ránu a vypadal tak uboze, že jsem ani nedovolil Sauronovi jít otevřít.
"Promiňte," povídám, "my jsme Záchranná stanice záporných postav."
"Já vím," vyhrkl hned.
"Co je na vás zápornýho?"
Chvíli přemýšlel. "Ujíždim na perníku."
"Tak toho tu je," ozval se kdosi zevnitř.
Pak mě konečně přemohla zvědavost.
"Víte, neurazte se, ale co ta vaše podoba?"
"To ta blbá reinkarnace!" zavyl najednou. "Když umře člověk, tak to je hned kůň, tygr, ňáký důstojný zvíře. Ale mrtvej hudební styl? Co myslíte, hm?" rozhodil zoufale malýma šedivýma packama.
Mrzelo mě, že jsem ho nemoh přijmout. Ale předpisy jsou předpisy.

Když vzdělávací program, tak teda vzdělávací program. Ale zdá se mi to jako pěkná kravina. Ty nové terapeutické metody asi nikdy nepochopím.
Včera jsme byli na přednášce o jedech, což docela naštvalo toho Hamletovic strýčka. Zítra máme na programu nemrtvé. Voldemort prohlásil, že už je to pěkná nuda a že se na to vykašle. No a teď zrovna trčíme na šíleně dlouhém semináři s poetickým názvem „Kudla v zádech“. Čumíme na tabuli, která je celá počmáraná výpočty ideálního úhlu a síly nebo čeho.
„Děláte to blbě, to se musí takhle!“ zařval najednou Boleslav a přiskočil s cvičným nožem k přednášejícímu.

Přišel k nám včera. Otevřel mu Sauron a on nejenže neomdlel, ale ještě mu s úšklebkem pochválil účes.
Pak jsme ho přijali. Běžná procedura, akorát tenhle furt tvrdil, že je tu jen na chvíli.
Při ranním kreslení si ostentativně sednul do kouta a cosi si tam čmáral. Ježibaba se k němu zvědavě přišourala.
"To máte pěkný, mladíku," zkusila to. Tyhle socializační snahy mě vždycky dojmou. "A ty písmena, SH, copak to znamená?"
"Nic."
Nedala se. "Ale podívejte, tady se vám nějak rozjížděj."
A vtom to přišlo. Mladík vstal a hystericky zařval:
"To už tak písmena DĚLAJ!"
A najednou byl tentam.

Náš skupinovej terapeut navrhnul, aby se pacienti v rámci posttraumatický léčby vraceli tam, kde to s nima seklo.
Vlk to okamžitě odmítnul s tím, že on se do tý řeky podruhý hodit nenechá. Voldemortův výlet do školy plný dětí si všichni náramně užili; zato Santer hodinu vejral do nějaký propasti, kde byla akorát všem zima. Situaci zachránila ježibaba, když řekla, že její bejvák je celkem fajn. S tím následně všichni souhlasili: spousta perníku a žádný lidi. Jednomyslně se odhlasovalo, že stanici přesuneme sem.
Což by bylo fajn, kdyby...
Proboha, už zase. Nějaký dvě děcka klepou a Sauron jim jde otevřít.

Včera jsme přijali Vlka. Vypadal chudák nějakej sešitej a zmáčel nám celou předsíň. Zavrčel, že sežere prvního, kdo si na sebe vezme něco červenýho, a posadil se do rohu. Pořád byl sympatičtější než ta ježibaba před týdnem, která mi nabízenej perník vyházela z okna. Santer na ni namířil pistoli, ale dostal lopatou, tak se radši vrátil k trhání cizích závětí.
Vůbec je tu nanic atmosféra. Voldemort se včera zhádal se Sauronem, že prej vyslovil jeho jméno, či co.
Ale stejně, víte, něco vám řeknu. Myslete si, co chcete. Oni nejsou mrtví. Sbírají síly. Brousí kosy, leští kudly.
A chystají revoluci.